Jak se bavili dvořané v čele s panovníky na evropských královských dvorech v minulosti? Jako nekonvenční atrakce jim posloužili trpaslíci, kteří je bavili svými roztomilými kousky.  

Skutečně je to tak. Trpaslíci byli oblíbenou atrakcí pro obveselení královských a císařských dvorů už v dobách starověku. Například Lucius, dvorní trpaslík římského císaře Augusta (63 př. n. l–14 n.

l.), měřil 68 centimetrů a vážil 8,5 kilogramu. Panovník rád trávil chvíle volna v jeho společnosti. Augustova neteř měla dokonce trpasličí manželský pár, Genopase a Andromachu, kteří měřili přes 60 centimetrů.

Baví i bohatou šlechtu

Barbora z braniborského rodu Hohenzollernů (1464–1515), kandidátka na sňatek s českým králem Vladislavem II. Jagellonským (1456–1516) má svůj malý dvůr, na kterém ji kromě dvorních dam, umělců a kejklířů obveselují také trpaslíci.

Je to ovšem jenom chabá náplast na skutečnost, že svatba se nekoná a Barbora je odvržena. Naštěstí alespoň oni dokážou na její tváři vyloudit úsměv.

Ostatně, i na Vladislavově pražském dvoře se ale vyskytují zábavní lidé malého vzrůstu, trpaslíci Andřejko a Martínek a král je má velmi rád a věnuje jim svůj čas.

Zábavu trpaslíci obstarávají i na sídlech bohaté šlechty, třeba jihočeských Rožmberků a samozřejmě v cizině, třeba na dvoře španělského krále Filipa II. Habsburského (1527–1598)

Hrají i divadlo

Později, v dobách renesance, trpaslíci například tančili nebo hráli různé scénky. Panovníci na ně nedali dopustit.

Například španělský malíř Diego Velázquez (1599–1660) musel malovat španělskému králi Filipovi IV. Španělskému (1605–1665) jeho trpaslíky v životní velikosti.

Důkazem je malba Trpaslík Francisco Lezcano zvaný El Nino de Vallecas, z let 1642–1645. Na dvoře ruského cara Petra Velikého (1672–1725) měli dokonce 92 trpaslíků.