Teplé počasí přímo vybízí k nějaké plavbě. Jak ale žili námořníci kdysi? Co si brali s sebou na loď k jídlu, aby vydrželi dlouhé měsíce bez přistání? Výprava norského polárníka Nansena měla zásoby na pět let. Co s sebou vezli, aby se jim to nezkazilo?
Námořníci to s jídlem nikdy neměli jednoduché, jejich potravu často tvořily hlavně suchary. Z těch sice získali nějaké sacharidy, ale prakticky žádné živiny.
Kronikář výpravy kolem světa, kterou v roce 1519 podniká portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães (1480–1521), píše:
„Jedli jsme suchary, vlastně už prach s červy smíchaný a vodu žlutou, až shnilou jsme pili mnoho dnů, a také hovězí kůži jsme jedli, která byla podložena pod ráhny.“ Dlužno dodat, že červi a hovězina byly docela důležité položky stravy, alespoň obsahovaly nějaké bílkoviny.
Nakládá se pivo i lihoviny
Když v roce 1768 britský mořský vlk James Cook (1728–1779) vyráží s lodí Endeavour na výpravu za Terra australis, tedy neznámou jižní zemi, nechá podle současného autora Petera Aughtona na palubu před vyplutím naložit „20 tun mouky a lodních sucharů, 5455 litrů piva, 7274 litrů lihovin, 4000 kusů soleného hovězího, a 6000 kusů soleného vepřového, 680 kilogramů cukru…,“ Nechybí ani 4 tuny kysaného zelí, které mají posádce na dlouhé plavbě dodat dostatek vitamínu C, aby netrpěla kurdějemi.
Volí pestrou stravu
Seznam zásob, který s sebou měla loď Fram, na které v letech 1893–1896 hledal norský polárník Fridtjof Nansen (1861–1930) severní točnu, bohužel není k dispozici.
Podle dostupných informací se ale Nansen snažil, aby skladba potravin byla pestrá, s vysokým obsahem vitaminu C, protože problémem většiny námořních výprav byly právě zmiňované kurděje, nemoc způsobená právě jeho nedostatkem.
Na druhou stranu, na sklonku 19. století už lidé měli se stravou na tak dlouhých výpravách rozhodně větší zkušenosti.
