Dívka nebývala v rodině vždy výhrou. Bylo nutné zajistit jí věno, aby se mohla dobře vdát. Scénář jejího života už byl většinou předem daný. Založit s mužem rodinu, porodit spoustu dětí a postarat se o ně. Vzdělávat se? To bývala představa z říše snů.

Názory na ženské vzdělávání se začínají měnit až v průběhu 2. poloviny 19. století. Vzdělávání dívek propaguje například Magdalena Dobromila Rettigová, která se ovšem proslavila především svojí tradiční kuchařkou.

Kromě toho ale psala i prózu a správně tušila, že úlohou žen v budoucnosti nebude jenom stát u plotny a rodit děti. Nemusí přitom jít nutně jenom o touhu žen něco se dozvědět a realizovat se i mimo prostor kuchyně a domácnosti.

Vzdělaná žena přece bude schopna lépe pochopit mužovy zájmy, v něčem mu i sekundovat a on pak třeba nebude mít potřebu chodit za jinými dámami, protože porozumění pro své koníčky najde i doma.

Bojují za nový trend

České země významně přispějí ke vzdělávání žen. Právě v Praze totiž v roce 1890 vůbec první dívčí gymnázium v Rakousku-Uhersku s názvem Minerva. Zásluhu na tom má spisovatelka Eliška Krásnohorská (1847–1926).

Zdatně jí v tom pomáhá další spisovatelka, její přítelkyně Karolina Světlá (1830‒1899). Stanou se dokonce autorkami petice určené rakousko-uherské vládě, ve které brojí za vzdělávání žen.

Na Minervě ale mohou žačky maturovat až od roku 1907. Předtím ještě musí skládat zkoušku dospělosti na chlapeckém gymnáziu.

Pomáhá ženám hledat práci

K průkopnicím vzdělávání něžného pohlaví patří i Antonie Reissová, známá ovšem pod pseudonymem Bohuslava Rajská (1817–1852).

Aby po smrti rodičů nebyla na obtíž v rodinách svých starších sester, složí učitelské zkoušky a později si dokonce otevře v pražské Vodičkově ulici svoji dívčí školu.

Učitelskou kariéru ale ukončí, když se vdá za básníka Františka Ladislava Čelakovského (1799‒1852).

Marie Riegrová-Palacká (1833‒1891), dcera historika Františka Palackého a manželka politika Františka Ladislava Riegra se pro změnu zaslouží o zakládání jeslí a školek.

Zakládá i pokračovací dívčí školu a absolventkám pomáhá hledat po jejím absolvování uplatnění.

První žena v politice

Sedm let od otevření Minervy mohou ženy také poprvé usednout do lavic na pražské univerzitě. Všechno jde ovšem ztuha. Rozhodně nemají na růžích ustláno.

Přelom přichází v roce 1901. Tehdy promuje první doktorka filozofie Marie Baborová (1877‒1937), později provdaná Čiháková. V dalším roce ji následuje také lékařka Anna Honzáková (1875‒1940). A další průkopnice?

První vlaštovkou v politice je Olga Stránská (1873–1927), zvolená v roce 1908 do výboru České strany pokrokové. Je úplně první ženou, která se u nás dostane do vedení v politické straně.

Česká strana pokroková ale končí činnost už v roce 1918. Stává se tak úplně první ženou v našich zemích, která se dostane do vedení politické strany.