Potomek německých emigrantů Viktor Czegka pochází z moravského Hluchova na Prostějovsku. Od svých sedmi let žije v Olomouci, později roku 1899 se nechává zapsat na pražské Vysoké učení technické.
Hned po ukončení studií Viktor Czegka (1880–1973) v roce 1904 odjíždí do USA, kde se usadí natrvalo. Přijímá americké občanství a nastupuje do armády jako voják námořní pěchoty.
Jeho cesta do expedice amerického polárního badatele Richarda Evelyna Byrda (1888–1957) je jednoduchá – dostane ji příkazem.
Byrd se při popisování své expedice do Antarktidy zmiňuje o Czegkovi jako o „geniálním mechanikovi, který si umí skoro se vším poradit“.
„Vynalézavostí se v přípravě jarních cest (jaro 1929 – pozn. red.) vyznačovali hlavně geniální mechanik Viktor Czegka a krejčí Martin Ronne, osmašedesátiletý Nor… On to byl, kdo šil hedvábný stan, zanechaný Amundsenem na jižním pólu,“ potvrzuje Byrdův názor i publicista Stanislav Bártl (1927–2011).
Zlaté české ručičky
Pro Czegku opravdu není problém splnit jakýkoli nečekaný úkol. V dílně na základně Malá Amerika, kterou Byrdovi muži vybudují v Antarktidě při své první výpravě, upravuje cestovní vařič nebo zdokonaluje saně. Všechno se dokonale osvědčí.
Byrda po návratu z první výpravy pronásleduje myšlenka, vybudovat v Antarktidě stálou základnu obývanou posádkou skládající se ze tří lidí – dvou meteorologů a jednoho radisty. Posádka by měla sledovat počasí a jeho změny.
Už koncem roku 1933 pracují čtyři lidé na přípravě základny pro druhou výpravu. Jedním z nich je opět Czegka, kterého Byrdovi znovu přiděluje válečné námořnictvo, dalším Američan Paul Siple (1908–1968).
„Oba prodělali první expedici a znali problémy, které bude třeba vyřešit,“ vysvětluje Byrd, proč volba padla právě na Čechoameričana. „Czegkovým úkolem bylo navrhnout chatu, která se měla stát základnou,“ doplňuje.
Vrchní zásobovač
„15 000 kg cukru, 30 000 kg mouky, 1000 kg sušené zeleniny, 40 000 kg krmiva pro psy, 30 000 kg sena pro krávy (přivezli s sebou tři, aby měli čerstvé mléko a maso – pozn. red.), 7000 m nepropustného sukna, 15 000 plachtoviny, 1100 párů vlněných ponožek, 1000 kg dýmkového tabáku, 6 beden žvýkací gumy …“ odškrtává si pečlivě před odjezdem na druhou výpravu v roce 1933 Viktor.
Musí mít přehled o 650 tunách zásob, protože v Antarktidě se nikde nic koupit nedá. Byrd má své muže pečlivě prověřené, právě proto dostává Czegka na starosti zásoby expedice. Ručí za to, že se s nimi nebude plýtvat.
„Podívejte, pane admirále,“ ukazuje v březnu 1934 Czegka Byrdovi systém dveří u chaty, kterou právě v Antarktidě buduje. Rtuť teploměru klesá pod –50 °C. „Můžete je zdvihnout, můžete je sklopit.
Nehrozí nebezpečí, že vás nějaká velká sněhová bouře zaživa pohřbí,“ objasňuje svůj vynález. Myslí na všechno včetně dokonalého systému izolace stěn.
Chrání je tři milimetry silná trojvrstvá dýha, deska dřeva mezi vrstvami lepenky i izolace z kapoku, látky připomínající surovou bavlnu. Czegka po skončení expedice pokračuje v úspěšné kariéře u americké námořní pěchoty.
Umírá 18. února 1973 v Ipswichi v americkém státě Massachusetts ověnčený spoustou vyznamenání.