O chytrých telefonech se mluvilo už před rokem 2000. Ale sám Steve Jobs při představování prvního iPhonu v roce 2007 poznamenal: „Dnešní chytré telefony ve skutečnosti nejsou moc chytré. A obtížně se s nimi pracuje.“

Měl pravdu. Odkdy tedy můžeme mluvit o skutečně chytrých telefonech?

Z dnešního hlediska bychom zřejmě řekli, že chytrý telefon musí mít připojení k internetu, kvalitní a rychlý hardware i software, přehrávač hudby i videí, vlastní operační systém s možností nejrůznějšího rozšiřování pomocí aplikací, fotoaparát a kameru v jednom, navigaci, plánovač a tak dále a tak dále.

S nadsázkou se dá říci, že dnes není již žádná činnost, s níž by vám chytrý telefon nedokázal pomoci. Odkdy toto telefony splňují? Pojďme zabrousit do historie.

Mobilní ostružina

Vzpomínáte na BlackBerry? Tenhle průkopník mezi chytrými telefony se na trhu objevil někdy po roce 2000 a disponoval klávesnicí QWERTY, tedy stejným uspořádáním kláves s písmeny, jaké známe z klávesnice počítače.

Nebylo tu však jen BlackBerry, na podobné řešení sázely i další firmy jako Nokia nebo Windows Mobile. Všechny tyto telefony se však potýkaly s obdobnými problémy:

neuspokojivým uživatelským rozhraním, nízkou rychlostí, nepraktickými rozměry, ale hlavně slabou baterií. Problémy s baterií ostatně vyřešil až příchod Li-ion baterie.

Abychom byli přesní, tento typ baterie byl vynalezen už v 80. letech 20. století a na trhu uspěl už koncem 90. let, ale trvalo ještě nějakou dobu, než se „Li-ionka“ prosadila do mobilů.

Jobsovo miminko

Skutečný zlom přichází opravdu až s příchodem prvního iPhonu v roce 2007, který nejenže řeší výše zmíněné problémy prvních smartphonů, ale navíc přináší řadu novinek.

Zatímco první chytré telefony byly ovládány buď zmíněnou klávesnicí (což se také neosvědčilo jako ideální způsob), případně dotykovým displejem fungujícím na rezistentním principu, kdy zařízení displeje pozná polohu prstu poklesem odporu v daném místě, nový iPhone od Applu přináší kapacitní dotykový displej, který se osvědčí mnohem lépe.

Navíc ho lze ovládat i kombinací pohybů prstů, kdy si například dvěma prsty přiblížíte text na displeji. Netřeba tyto pohyby blíže popisovat, dnes je již všichni dobře známe.

Z nuly na miliardu

Byť měl první iPhone řadu nedostatků, dodnes můžeme tvrdit, že určil zásadní rysy chytrého telefonu tak, jak jej známe dnes – možnost stahování různých aplikací z centralizovaného obchodu, placatý a jednoduchý design, připojení na cloudové úložiště a konečně i možnost platit mobilem, což je rovněž funkce, kterou i my Češi využíváme stále více.

Tento stroj si lidé po celém světě zamilovali a už v roce 2012 vlastnila nějaký typ smartphonu miliarda lidí po celém světě!

Za vším hledej IBM

Pokud však zapátráme ještě více do historie a budeme hledat prvopočátky technologií potřebných pro smartphony, pak se dostaneme do raných 90. let 20. století, kdy Frank J. Canova (*1956), zaměstnanec společnosti IBM, přišel na to, že čipy a bezdrátová technologie se již natolik zmenšily, že by je bylo možné používat v ručních, malých a přenositelných zařízeních.

A tím se dostáváme ke stroji zvanému Angler, což je přístroj, který je někdy označován jako první smartphone vůbec.

Prototyp byl společností IBM představen v roce 1992. Vylepšená verze tohoto zařízení pak byla zákazníkům nabídnuta v roce 1944 pod názvem Simon Personal Computer.

Simon dokázal telefonovat se spřízněnými zařízeními, posílat a přijímat faxy a e-maily, měl kalendář, poznámkový blok, plánovač, kalkulačku, hodiny, a ještě několik dalších aplikací jako mapy nebo zprávy.

Slovo z roku 1995

Pokud se divíte tomu, že jste o Simonovi ještě neslyšeli, tak není divu. Komerčního úspěchu totiž nedosáhl. Důvody byly podobné jako ty, proč se neprosadily smartphony typu BlackBerry. Tedy příliš velké rozměry a slabá baterie s krátkou výdrží.

Zajímavé však je, že i když dnes o Simonovi hovoříme často jako o prvním smartphonu, tak tento stroj jím v době, kdy byl na trhu aktuální, nikdy označován nebyl.

Slovo smartphone začalo být v tisku používáno až někdy kolem roku 1995 v souvislosti s přístrojem PhoneWriter Communicator společnosti AT&T.

Ukrutně drahý hybrid

Když už jsme u prapočátků smartphonů, tak ještě připomeňme, že ty první byly většinou spárovány ještě s dodatkovým zařízeními PDA, na nichž běhaly rané verze operačních systémů jako Paalm OS, Newton OS, Symbian nebo Windows CE či Pocket CE. Tyto systémy se až později vyvinuly v první skutečné operační systémy smartphonů.

O prvních chytrých telefonech se tedy hovoří jako o hybridních zařízeních. Problémy těchto strojů není těžké odhadnout. Kromě celkově obřích rozměrů a slabých baterií to byla i astronomická suma, kterou musel zákazník za takový produkt zaplatit.

A jelikož smartphony touto dobou ještě nebyly v módě, nenašlo se mnoho zákazníků, kteří by měli chuť sáhnout tak hluboko do peněženky.

Závod v novinkách

Po období rozpačitých prvních krůčků přichází naopak období rychlého progresu, které začíná zhruba rokem 2010. V roce 2011 přichází Motorola Atrix 4G, první přístroj s technologií umožňující rozpoznávat uživatele podle otisků prstů.

V roce 2012 je tu zas Samsung Galaxy S3 s technologií bezdrátového nabíjení a 4G-LTE variantou čtyřjádrového procesoru.

Zajímavá změna přichází i v roce 2015, kdy řada výrobců následuje trend, který nastavil Apple, tedy že u chytrých telefonů uživatel nemůže sám vyměňovat baterii. Od roku 2019 již většina nových smartphonů disponuje více než jednou kamerou.

Většina je také voděodolná, a může se tedy pochlubit technologií IP67 a IP68, a mají i funkci rozpoznávání obličeje.