Když armáda francouzského krále Karla VIII. (1470–1498) v roce 1495 dobývá Neapol, v jejích řadách se nachází i Kolumbovi námořníci. Právě oni se za oceánem sexuálně stýkali s indiánskými ženami, a kromě brambor nebo rajčat přivezli do Evropy i nežádaný dárek.
Jde o neznámou pohlavní chorobu – syfilis. Dokonce je doložen i úplně první pacient s touto nemocí pocházející z Kolumbova doprovodu – velitel lodi Pinta Martin Alonso Pinzón (asi 1441–1493).
V Evropě krátce nato propuká epidemie syfilis, která si vyžádá deset milionů obětí.
Vyrážka broskvových květů
Název syfilis zavádí italský lékař a básník Girolamo Fracastoro. Pastýře Syphila v jeho básni totiž za rouhání potrestá Bůh novou nemocí. Jinak se ale pro tuto pohlavní chorobu vžívají i další nejrůznější pojmenování.
Většina národů se snaží vinu za její šíření připsat svým nepřátelům. Objevuje se proto termín „francouzská nemoc“, protože ji šířili francouzští vojáci, jiní ji označují za „neapolské“ či „portugalské zlo“.
Nejjemněji ji pojmenují Číňané, když se v roce 1500 objevuje v Kantonu. Považují ji za „vyrážku podobnou broskvovým květům“.
Zbohatnou na zázračném dřevě
Oblíbeným lékem na syfilis se na počátku 16. století stává guajakové dřevo. Efekt léčby je sice sporný, ale guajakové dřevo se stává mimořádně žádaným obchodním artiklem, na němž mnozí zbohatnou.
Například movitý rod Fuggerů z německého Augšpurku si na španělském králi Karlovi V. (1500–1558) vymůže monopol za prodej tohoto dřeva.
Na oplátku panovníkovi poskytuje půjčku, díky které může Karel v roce 1519 rozdávat úplatky volitelům císařského trůnu.
