Když vás starověký Řek pozve na symposion, jde o velkou hostinu, při které se někdy diskutuje o filozofii, jindy jenom nezávazně tlachá. Všichni se sejdou pozdě odpoledne a hodují na lehátkách, přitom se opírají o levou ruku a pravou jedí.

Používají přitom jenom nože a lžíce, vidličky neznají. Hostů je většinou sedm až osm, ženy a děti se nesmí účastnit. Podává se například mořské menu sestávající z pěti malých misek, ve kterých jsou dvě ježovky mořské, deset mlžů, česnek a nasolený jeseter.

Jindy jsou předkrmem vajíčka, potom přijde zaječí pečeně na cibulce s tymiánem a pečená kvíčala. Jako zákusek nesmí chybět medové koláčky, ovoce, sýr, fíky a ořechy. Popíjejí přitom bílé i červené víno a mají vypít maximálně tři poháry:

„jeden na zdraví, druhý na lásku a třetí na spánek,“ píše americký historik Paul Freedman.

Jídelníček Athéňana

Politický život má ve starém Řecku vliv i na kuchyni, doba hlavního jídla se kvůli němu přesouvá až do večerních hodin. Řekové snídají obvykle chléb a zobou k němu olivy. Kobědu mívají chleba nebo pšeničnou placku s cibulí a olivami, fíkovou kaši a zeleninu.

Pokud se večer nekoná sympozion, dávají přednost lehké teplé večeři, třeba hrachové kaši, nebo rybí polévce, uzené rybě a vařené zelenině.

Vymetli i stříbro

Říman Petronius (27–66 n. l.) ve svém Satyrikonu popisuje hostinu propuštěnce (bývalého otroka) Trimalchiona.

„Na začátku přinesli oslíka na tácu z korintského bronzu se dvěma síťkami, v jedné byly světlé, ve druhé tmavé olivy. Na hřbetě měl dvě mísy s plži kropenými medem a posypanými mákem.“ Následuje několik dalších chodů, kuchař servíruje i celé prase.

„Copak jsi ho zapomněl vykuchat,“ nadává mu Trimalchio. Kuchař ale bere nůž a udělá za hlavou několik zářezů. Z nich vypadávají jelita a jitrnice. Zákuskem byly napodobeniny kvíčal z těsta z pšeničné mouky vycpané nádivkou z hrozinek a ořechů. Na konci obrovské žranice prý vyhodili stříbrné nádobí s ostatními odpadky,