Když František v roce 1582 nastoupí do školy v pražském Klementinu, stěží by o tomhle zlobivém klukovi někdo řekl, že se vypracuje až ke kardinálské a biskupské hodnosti.
„Živý chlapec drobné postavy neprokazoval přílišnou horlivost ke studiu ani po vstupu do duchovního stavu, na který se měl připravit pobytem ve šlechtické jezuitské koleji v Praze,“ přibližuje nám studijní léta olomouckého biskupa Františka z Ditrichštejna (1570–1636) současný český historik Pavel Balcárek.
Jezuitský učitelský pomocník si tehdy stěžuje, že mladý Ditrichštejn nerespektuje kolejní kázeň a studium ho nezajímá. Bude prý zázrak, jestli školu vůbec dokončí. Nakonec ji ale v roce 1586 přece jenom absolvuje a za dva roky se vydává do Říma.
Svaté město znamená volnost
Zapisuje se sice do římskoněmeckého semináře Collegio Germanico, jenže ani tady nepřichází studiu na chuť. Najímá si ve městě vlastní byt, a to mu dává obrovskou svobodu.
Přestože jeho životopisci tvrdí, jak pilným posluchačem koleje byl, víc zkušeností než ve školních škamnách určitě získal při debatách s pokrokovým a populárním knězem Filipem z Neri (1515 – 1595), přezdívaným apoštol římské chudiny.
Strnulé španělské katolictví, ve kterém Františka přísně vychovali, teď střídá mnohem volnější italský duch.
Příliš štědrý
Dostává se do okruhu lidí kolem Ippolita Aldobrandiniho (1536–1605), budoucího papeže Klementa VIII. (1536–1605). Tomu se mladík zalíbí svojí bystrostí a svobodomyslností.
Hned po svém zvolení Svatým otcem v roce 1592 si ho proto vybere za tajného komořího. Jde ale spíš o čestnou funkci, protože Klement svým služebníkům moc neplatí.
A štědrý František, který svým oblíbencům rád dává nákladné dary, upadá do dluhů, z nichž se nevymotá po celý svůj život. „Jen své matce dlužil v roce 1598 75 000 zlatých,“ zmiňuje se Balcárek.