Dějiny sportu se datují už od starověku. Už řecký filozof Platon (427–347 př. n. l.) píše ve svém spisu Faidon o míči složeném ze dvanácti dílů. Staří Římané jich rozeznávali pět velikostí!
Prvenství ale náleží Egypťanům, kteří se míčovými hrami zabývali už kolem roku 2600 př. n. l.
„…když bažiny ve Finsbury a Moorfieldsu zamrznou, běhá po nich londýnská mládež. Někteří mají kosti připevněné k patám chodidel,“ zmiňuje se canterburský mnich William Fitzstephen (†1191) v roce 1174. Popisuje primitivní bruslení.
Angličané tvrdí, že se fotbal naučili od římských legionářů. Už ve středověku anglická utkání doprovázely nepokoje. Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěžuje starostovi, že hráči před katedrálou ruší bohoslužby a rozbíjejí okna. Následuje zákaz fotbalu.
Benátský biatlon a francouzský tenis
Za nejstarší variantu „biatlonu“ můžeme s nadsázkou považovat benátské veslařské slavnosti z doby kolem roku 1300. Kromě jízdy na lodích se tu totiž zápolilo i ve střelbě. A nechyběla ani kuriózní soutěž v zabíjení husy ve vodě.
O předchůdkyni tenisu, hře jeu de paume, máme zprávy už z Francie v roce 1316. Král Ludvík X. (1289–1316) ji hraje tak zaníceně, až se mu stane osudnou. Zpotí se při ní, a když se jde ochladit, dostane zápal plic. Na jeho následky umírá.
Za pravlast golfu považujeme Skotsko, kde se podobná hra vyskytuje už ve 14. století. Poddaní ji propadnou a zanedbávají své povinnosti. To naštve krále Jakuba II. (1430–1460) a kratochvíli jim v roce 1457 zakáže pod trestem smrti oběšením.
Na střelbu dohlíží šašek
Zlatou érou lukostřelby se stává 16. století. Hladký průběh soutěží tehdy mají na starosti osoby oblečené do pestrého šaškovského oděvu. Nejde ale o výsměch, nýbrž velmi důležitou funkci. Pokud někdo porušil pravidla, vykázali ho.
O dějinách ledního hokeje máme svědectví i v umění. Na obraze „Zimní krajina“ holandského renesančního malíře Pietera Breughela (1525–1569) vidíme chlapce, kteří se zahnutým klackem, připomínajícím hokejku, honí po ledě kulatý předmět.
