Domů     Jako kulka do mozku… Horor jménem vzteklina: Proč imunita vir nevidí?
Jako kulka do mozku… Horor jménem vzteklina: Proč imunita vir nevidí?
19.4.2023

Co myslíte, že má společného řecká bohyně Lyssa a staročeský rabiát? Zjevně nic pěkného. Jak Lyssa, patronka šíleného vzteku, tak rabies, latinsky vzteklý, počeštěno rabiát, jsou dvě jména pro infekci, proti níž je naše imunita bezmocná…

První příznaky vztekliny se projeví, až když je pozdě na záchranu. Vir už mozek zaplavil a ochromí komunikaci mezi neurony. Foto: Shutterstock
První příznaky vztekliny se projeví, až když je pozdě na záchranu. Vir už mozek zaplavil a ochromí komunikaci mezi neurony. Foto: Shutterstock

Vzteklina je s velkým odstupem nejnebezpečnější virová infekce, kterou se člověk může nakazit. Účinná léčba neexistuje, a jakmile se nemoc projeví, skončí zcela jistě smrtí. A čas, který pak zbývá, je velmi krátký, obvykle jen 2 až 6 dní.

Fascinující je také způsob, jakým vir postupuje a jak dosáhne toho, že naše imunita, po mozku druhý nejkomplikovanější systém organizmu, je proti němu bezmocná. Jeho metoda je přitom jednoduchá.

Dokáže se skrývat tak, že ho imunita vůbec nezaznamená, ačkoli se od nákazy až po první příznaky nemoci pohybuje v těle už celé týdny, někdy dokonce měsíce.

Válcovitým tvarem, na jednom konci lehce vypouklým a na druhém plochým, vir vztekliny připomíná projektil. Foto: Shutterstock
Válcovitým tvarem, na jednom konci lehce vypouklým a na druhém plochým, vir vztekliny připomíná projektil. Foto: Shutterstock

Nenápadně přímo k cíli

Při své neobvyklé úspěšnosti je přitom vzteklina i na vir zkonstruovaná mimořádně jednoduše. Viry existují jako pouhé genetické programy, oproti bakteriím nemají vlastní buňku, a tak si musí najít hostitele, aby mohly „ožít“ a množit se.

I na tuto koncepci je ovšem vir vztekliny pozoruhodně úsporný. Obsahuje pouhých pět genů, což znamená, že má stavební plány jen na pět proteinů. S těmi si ale velmi dobře vystačí, protože jsou navržené naprosto přesně pro jeho rafinovanou strategii šíření.

Dávají mu schopnost obelstít imunitní systém, nerušeně proniknout až k mozku, tam se pomnožit a vyvolat stavy agresivního šílenství, aby se mohl pokousáním šířit na další oběť.

I pokousání je chytrá a nezbytná cesta přenosu, protože vir se potřebuje co nejrychleji dostat k nejbližšímu neuronu, než ho zaznamená imunitní systém.

Nekoluje v krvi, putuje výhradně sítí neuronů. Dlouhé axonální výběžky postup viru zpomalují. Foto: Shutterstock
Nekoluje v krvi, putuje výhradně sítí neuronů. Dlouhé axonální výběžky postup viru zpomalují. Foto: Shutterstock

Využívá synapse

Aby nevzbudil pozornost hlídkujících imunitních buněk, nevstupuje do neuronů násilně. Chytře využívá synapse, tedy místa, kde si nervové buňky předávají chemické signály.

Předpokládá se, že dokáže vklouznout do výběžku neuronu právě přes receptory pro tyto signály. Jakmile se mu to podaří, má za sebou první podstatné vítězství – je ukrytý před imunitními buňkami.

Stojí ale před další výzvou.

Je teprve na počátku cesty, protože se z okraje výběžku potřebuje dostat do těla neuronu, aby mohl využít buněčný aparát k pomnožení. Jenže delší výběžky neuronů čili axony mohou měřit i více než 1 m.

Vir je na to připravený, náročný přesun umí zvládnout za pomoci geniálně jednoduché lsti. Dokáže využít přirozené mechanizmy buňky a putovat axonálním transportem. To jsou dráhy vytvořené vlákny cytoskeletu, které plní dva účely.

Vlákna či mikrotubuly, jak se jim říká, dávají dlouhému axonu tvarovou stabilitu a současně slouží k vnitrobuněčnému transportu.

Ten zajišťují dyneinové motory /molekulové motory), složité struktury, které na pohled připomínají kráčející nohy pohybující se po mikrotubulech.

Vir dokáže působením jednoho ze svých pěti proteinů přimět dyneinový motor, komplex nesrovnatelně složitější, než je sám, aby ho naložil a odnesl do těla nervové buňky. Postup je to pomalý, odhaduje se na 5 až 10 cm za den, ale vir vztekliny nespěchá.

Vir dokáže využívat systémy vnitrobuněčného transportu a nechat se do těla neuronu donést. Foto: Shutterstock
Vir dokáže využívat systémy vnitrobuněčného transportu a nechat se do těla neuronu donést. Foto: Shutterstock

Obrana nefunguje

Jakmile se vir začne v těle neuronu množit, zahájí další strategii, aby zůstal neviditelný. Zabrání buňce, aby o jeho přítomnosti informovala. Dokáže vypnout běžné mechanismy zdravotní prevence buňky i její volání o pomoc.

Buňka napadená virem totiž není zcela bezmocná. Začne produkovat obrovské množství signálních molekul interferonů, které spouštějí alarm. Pomoci mají jak buňce samotné, tak celému organismu, protože brání šíření infekce.

Masivní příliv interferonů upozorní imunitní buňky hlídkující v okolí, že se s buňkou něco děje. Současně interferony zasahují přímo v napadené buňce.

Sníží v ní produkci proteinů, což zbrzdí množení viru, a naopak podpoří mohutnější prezentaci ukázek virových proteinů na povrchu buňky. To je už zmíněná zdravotní prevence, kterou neustále buňky provádějí.

Vynášejí na svůj povrch náhodné vzorky proteinů ze svého nitra. Imunitní buňky je kontrolují, a když narazí na cizorodý nebo poškozený element, buňce nařídí, aby spustila proces sebezničení a chránila tak organismus před viry nebo zhoubným bujením.

Proto interferony tento proces zesilují, aby imunita co nejdříve infekci zaznamenala.

Jenže u vztekliny nic z toho to nefunguje – se svými pouhými pěti geny vir produkci interferonů zablokuje a může se nepozorovaně množit.

Invaze pokračuje

Nenápadně se vzteklina chová, také když opouští buňku. Na rozdíl od jiných virových původců nemocí ji nezničí. To by totiž okamžitě vyvolalo imunitní poplach. Lyssa se místo toho tiše krade k sousednímu neuronu s cílem dostat se k mozku.

Což jí trvá týdny nebo měsíce, ve vzácných případech i déle než rok. Imunitní systém zaznamená, že se něco děje, až ve chvíli, kdy už je definitivně pozdě. Vir se dostal, kam potřeboval, infikoval míchu a mozkový kmen a přestal se skrývat.

Imunita zareaguje útokem T lymfocytů, což by v případě každé jiné virózy znamenalo zásadní obrat a likvidaci infekce. Ne tak u vztekliny, protože vir má připravenou ještě jednu zákeřnou fintu.

Proti imunitě využije speciální výsadu mozkových buněk. Aby totiž těžké zbraně imunity nenapáchaly v choulostivé nervové tkáni obtížně opravitelné škody, mají hlavní slovo neurony. Útočícím lymfocytům mohou nařídit, aby se samy zničily.

Tuto pojistku, zajišťující ochranu mozku, dokáže vir vztekliny dokonale využít. Napadené neurony ovládne natolik, že skutečně vydají příkaz, aby se T lymfocyty zničily.

A tak první a poslední obranná akce končí dřív, než skutečně začne, a vir může nerušeně zaplavit mozkový kmen.

Snahu množit se nenápadně dokládají nálezy tzv. Negriho tělísek, uzavřených váčků s virem v nervových buňkách. Foto: Shutterstock
Snahu množit se nenápadně dokládají nálezy tzv. Negriho tělísek, uzavřených váčků s virem v nervových buňkách. Foto: Shutterstock

Konec schovávané

Teprve teď se ukáží první projevy nemoci. Na záchranu je přesto pozdě, už v tuto chvíli je smrt neodvratná. Při milosrdnějším průběhu nemoci může být nakažený spavý nebo přímo ztratit vědomí a upadnout do kómatu, z nějž není probuzení.

Pokud zůstane při vědomí, postihnou ho trýznivé potíže. Halucinace, záchvaty zuřivého vzteku, opakované ztráty vědomí, přecitlivělost na zvuky a světlo, křeče. Nejkurióznějším příznakem, který postihuje asi polovinu nakažených, je panický strach z vody.

Fobie je tak silná, že i pouhý zvuk tekoucí vody nebo zmínka o pití může vyvolat záchvat křečí. Nemocný se nedokáže napít ani při sebevětší žízni. A kdyby to zkusil, udusil by se. Infikovaný mozkový kmen totiž kontroluje i reflexy jako polykání.

Nemocný by tedy vodu v ústech nedokázal polknout. Jako další speciality vztekliny, i tato zvláštnost hraje viru do karet. Potřebuje totiž zajistit, aby se v ústech hromadily sliny.

Jakmile se totiž dostal do mozku, obrací svoji cestu a  vydává se k okrajovým částem těla a nejsilněji do slinných žláz v ústech nebo v tlamě zvířat. Tam už jen čeká na správnou příležitost, kdy jeho nositel pokouše další oběť.

Proto se sliny hromadí v ústech a oběť, poháněná šíleným vztekem, je nedokáže spolknout. U lidí ale není známý ani jeden případ, kdy by nemocný někoho pokousal.

Na rozdíl od jiných infekcí napadající mozek vir vztekliny ponechává tkáň jen velmi málo poničenou, což je jedna ze záhad nemoci. Foto: Shutterstock
Na rozdíl od jiných infekcí napadající mozek vir vztekliny ponechává tkáň jen velmi málo poničenou, což je jedna ze záhad nemoci. Foto: Shutterstock

Záhada na konec

Přestože je při vzteklině úmrtnost prakticky 100%, není dosud uspokojivě vysvětleno, jak vlastně zabíjí. Na mozku, který napadá, totiž poškození není patrné vůbec nebo jen slabě.

Proto se předpokládá se, že vzteklina neurony neničí, ale vytváří chaos v přenosu signálů. Komunikace je základní předpoklad činnosti mozku, pokud by selhala, mozek by přestal fungovat.

Stav samozřejmě komplikuje encefalitida čili otok mozku jako následek imunitní reakce. Léčba může jen mírnit příznaky, ale jak začnou selhávat orgány, nezmůže už nic. Jedinou šancí na záchranu je ta, kterou svým zvláštně pomalým postupem dává sám virus.

Je to očkování, které stačí podat po pokousání, i tak má organismus dost času vybudovat si ochranu a nemoc zastavit. Mimochodem, právě očkování proti vzteklině patří k vůbec nejstarším, které lidstvo používá.

Lenka Korandová

Lišky mají tu smůlu, že jsou vůči nákaze mimořádně vnímavé, přesto je podle záznamů WHO mnohem pravděpodobnější přenos vztekliny psem, jde o zhruba 90 % případů vztekliny u člověka. Foto: Shutterstock
Lišky mají tu smůlu, že jsou vůči nákaze mimořádně vnímavé, přesto je podle záznamů WHO mnohem pravděpodobnější přenos vztekliny psem, jde o zhruba 90 % případů vztekliny u člověka. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Související články
Věda a technika
Termiti: Malí stavitelé s velkou minulostí
Termiti bývají často zaměňováni za mravence, ve skutečnosti však patří k jedné z nejzajímavějších skupin sociálního hmyzu. Jejich historie sahá téměř 100 milionů let do minulosti. Výzkumy navíc ukazují, že jejich nejbližšími příbuznými nejsou mravenci, ale švábi, což je pro mnoho lidí překvapivé zjištění. Tato příbuznost se projevuje v jejich genetice i ve stavbě těla, […]
Věda a technika
Vynálezce mobilního telefonu inspiruje komiks!
Do kanceláře výzkumného ústavu Bell Laboratories se dovolá muž z konkurenční firmy. „Ahoj Joeli. Víš, odkud volám? Z přenosného telefonu. To koukáš, co?“ Ale na druhé straně se nikdo neozývá. Že by pokus nevyšel? „Slyšíš mě?“ Teprve tehdy se ozve odkašlání. Mlčení není způsobeno technickou chybou, jen šokem. V druhé polovině 19. století získává lidstvo nový vynález. Jmenuje […]
Věda a technika
Kočka rybářská: Téměř nikdy neodchází s prázdnou!
Nevelká, nenápadná, tichá. Taková je kočka rybářská, která si žije svým prostým životem okolo vody na jihu Asie. Své drápky nikdy zcela nezasouvá a jediné, co ji zajímá, je lov ryb. Přesto je trnem v oku místním lidem a jejich útoky se podílejí na tom, že je toto úchvatné zvíře mezi ohroženými druhy. Zatímco lidský […]
Věda a technika
Královna na začátku všeho: Zrození mravenčí kolonie
Zrození každé mravenčí kolonie začíná u jediné královny. Po svatebním letu, během něhož se spáří se samečkem, který brzy hyne, ztrácí svá křídla a vydává se na nejtěžší cestu svého života – hledání vhodného místa pro nové mraveniště. Tento náročný úkol však zvládne jen malé procento královen, zatímco většina zahyne nebo se stane kořistí predátorů. […]
reklama
historie
Slovutný rod Jagellonců: Smutná tečka v bažinách
Historie Jagellonců se odvíjí od litevského velkoknížete Gedymína (asi 1275–1341), ale coby panovnická dynastie tohoto názvu se počítá až od dob, kdy se na polský trůn posadí Vladislav II. Jagello (asi 1362–1434). Ostatně, jméno má právě po něm.   Mezi evropskými dynastiemi jsou v mnohém unikátní. Žení a vdávají se na dobové poměry mnohdy pozdě […]
Síla slov ve středověku: Jak vznikla legenda o putování
Vyprávění o dětských křížových výpravách patří k nejrozšířenějším mýtům středověkých dějin. Ve skutečnosti však nešlo o organizované tažení malých dětí, ale o hromadné putování chudých a sociálně vyloučených lidí. Jak k tomuto omylu došlo? Klíčem je latinské slovo pueri, které pozdější kronikáři mylně vyložili jako „děti“ či „chlapce“. Ve středověku se tímto výrazem však často […]
Opravdu používali stavitelé egyptských pyramid umělý kámen?
Jak se starým Egypťanům podařilo postavit monumentální stavby, které přečkaly více než čtyři tisíce let? Zatímco převládající výklad hovoří o precizně opracovaných kamenných blocích těžených v lomech, existují i odvážnější teorie. Podle nich mohly být některé části pyramid vytvořeny z umělého materiálu připomínajícího dávný beton. Kde se v tomto příběhu prolíná archeologie s chemií? Kameníci […]
Měly pyramidy symbolizovat schody do nebe?
Byly egyptské pyramidy jen monumentálními hrobkami, nebo měly mnohem hlubší význam? Nejstarší pyramidy vznikají jako promyšlené symboly cesty faraona k bohům. Spojují architekturu, astronomii i víru ve sluneční božstvo a vytvářejí kamenné „schody do nebe“, po nichž má panovník vystoupat k věčnosti. Když si faraon Džoser z 3. dynastie kolem roku 2690 př. n. l. […]
záhady a tajemství
Mohli existovat? Mýty o jednorožcích a Kyklopích
Příběhy o bájných tvorech se objevují ve všech kulturách už od nejstarších dob. Jednorožci, symboly čistoty a magie, i děsiví Kyklopové představující hrubou sílu a strach fascinují lidstvo dodnes. Odborníci z různých oborů se dlouhodobě snaží odhalit, co se za těmito mýty skutečně skrývá. Jsou legendární bytosti pouhou fantazií, nebo mají reálné kořeny? Jednorožec: Od […]
Ztraceni v zeleni: Neúspěšné hledání tajemného města „Z“
Touha objevit ztracené město v Amazonii se u britského dobrodruha Percyho Fawcetta mění doslova v posedlost. Věří, že v srdci amazonského pralesa se skrývá dávná civilizace a právě on se stane tím, kdo ji pro svět objeví a užije si za to svůj díl slávy. Podle úlomků keramiky, starých map i vyprávění domorodců je Percy […]
Tajemství Svatební košile: Nejtemnější příběh z Erbenovy Kytice
V časech, kdy noc osvětloval jen plamínek lampy a lidská představivost byla plná stínů a neznáma, vznikl jeden z nejmrazivějších příběhů české literatury. Dnes nás horory zaplavují digitálními efekty a hlasitými výkřiky, přesto se Erbenovi před více než 170 lety podařilo vytvořit děs, který dokáže proniknout až do kostí — bez jediného trikového obrazu. Jeho […]
Aghóríové a jejich pro Evropany těžko pochopitelný svět: Pojídají mrtvoly a mažou se kremačním popelem
Pokud zamíříte mezi věčné ohně do svatého města hinduistů i buddhistů, Váránasí, možná narazíte i na jednoho ze zhruba 20 posledních skutečných aghóríů. Tato sekta dříve čítající stovky stoupenců se osamostatnila zřejmě již ve 14. století. Proč je kolem ní stále tolik rozruchu, když jde v podstatě o padlou slávu? Aghóríové věří, že bůh Šiva […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dulce: Dobrota, které neodoláte
panidomu.cz
Dulce: Dobrota, které neodoláte
Ta dobrota se jmenuje dulce de leche a možná už jste ji objevili v obchodech. Ale nepochybujte o tom, že doma připravená bude ještě lepší. Název je španělský a znamená jednoduše „mléčná sladkost“. Původ ovšem není úplně jednoznačný, o autorství této receptury se pře hned několik latinskoamerických zemí a k tomu Francie, kde se traduje,
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
nejsemsama.cz
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
Voda má v magii zvláštní místo. Má jedinečné vlastnosti, které pro vás mohou být nejen zdrojem osvěžení, ale i duchovní síly a léčení. Voda z potoků a studánek má moc přinést do vašeho života pozitivní změny a obnovit vaši energii. Využitím těchto přírodních zdrojů v magii můžete obohatit své rituály a přinést do svého života větší harmonii a klid. Je důležité
Ten můj chlap je prostě báječný
skutecnepribehy.cz
Ten můj chlap je prostě báječný
Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když
Září Svobodová díky nové lásce?
nasehvezdy.cz
Září Svobodová díky nové lásce?
Přestože jí osud připravil až příliš kruté momenty, nikdy nepřestala věřit, že bude znovu šťastná. Sympatická herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (64) se má už několik týdnů potkávat se stejně
Hříbková omáčka
tisicereceptu.cz
Hříbková omáčka
Královskou houbou českých lesů je pravý hřib. Suroviny 400 g houby 1 větší cibule 2 lžíce másla 200 ml šlehačky 100 ml zakysané smetana 1 bobkový list 5 kuliček nového koření petrželka ne
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
21stoleti.cz
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
Lidský mozek, více než jakýkoliv jiný orgán, odlišuje náš druh od ostatních. Během posledních přibližně sedmi milionů let se jeho velikost a složitost výrazně zvýšila, což nám umožnilo používat jazyk,
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
iluxus.cz
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
&Beyond, světově uznávaný lídr v oblasti luxusní ekoturistiky, představuje své rozmanité portfolio safari lodgů a kempů ve východní Africe. Jako lídr v oblasti zodpovědného cestovního ruchu organi
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
rezidenceonline.cz
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
Třípodlažní penthouse na vrcholu nejvyššího věžáku severně od 72. ulice v New Yorku „patřil“ jednomu z protagonistů populárního seriálu, mapujícího život milionářské rodiny Royových. Jakkoliv jsou jejich osudy fiktivní, nemovitosti, v nichž „žijí“, jsou velmi reálné. Ohromující luxusní byt s pěti ložnicemi, čtyřmi koupelnami a výhledem na Husdon Yards je přitom jenom jednou z nemovitostí
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz