Sopka je vlastně porucha. Trhlinou na povrchu vesmírného tělesa se dostane ven to, co mělo zůstat skryto.

Většinou je sopka horou, tryskající žhavou lávu a způsobují katastrofy. Může však vypadat i jinak! Zvlášť když zaletíme na obhlídku do jiných koutů Sluneční soustavy…

1/

Sopečné vaření

Co: palačinkové dómy

Kde: Venuše

Venuši obklopuje hustá jedovatá atmosféra, a pokud bychom k ní jen tak přiletěli vesmírnou lodí, neviděli bychom vůbec nic!

Kdyby se nám ale oblaka podařilo odhrnout? Pak by se před námi vynořila celá řada prapodivných útvarů, které jsou téměř všechny vytvořeny právě sopečnou činností.

Nejzajímavější z nich, vyskytující se většinou po skupinkách, na snímcích vesmírných sond připomínají palačinky!

Jedná se o dómy, někdy považovány za druh sopky, jindy za doprovodný jev větších sopečných útvarů. V každém případě vznikly z lávy, která se trhlinami v povrchu vyhrnula ven.

Neměla však takovou sílu a rychlost, aby se rozprostřela do širokého okolí, a zůstala z ní jakási bublina. Ta poté splaskla a stala se „palačinkou“.

2/

Nejvyšší ze všech!

Co: Olympus Mons

Kde: Mars

Kdyby Mount Everest stál na Marsu, nikdo by si ho ani nevšiml. Naše sousední planeta má totiž mnohem větší triumf – Olympus Mons, pojmenovaný podle bájného sídla řeckých bohů. Což již napovídá, že jde o nejvyšší horu celé Sluneční soustavy!

Tento velikán dosahuje buď 22 000 (od marsovského gravitačního povrchu) nebo 27 000 metrů (od nulové nadmořské výšky) a neuvěřitelná je i jeho šířka. Pokud bychom ho posadili do Evropy, zabral by celé území Francie!

Olympus Mons je typickou štítovou sopku, tedy takovou, která má mírně nakloněné svahy. Kráter je široký přes 85 km a z geologického hlediska je stále aktivní. Přestože k poslední erupci došlo někdy před 2 miliony let.

3/

Díra na měsíci

Co: Loki Patera

Kde: Io

Jupiter je král měsíců. Už jich bylo kolem něj pojmenováno 92, hlavní a největší jsou ale čtyři: Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Právě je Io vždy na snímcích nejstrakatější, jako kdybyste ho uplácali z modelíny různých barev a párátkem udělali plno ďolíků.

Kde vzal ten legrační vzhled? Na Io totiž najdeme nejčilejší sopečnou aktivitu v celé Sluneční soustavě! Nejznámější sopkou je Loki Patera, která vůbec není horou, ale doslova dírou! Průměr dosahuje 202 km a pokrývá ji lávové jezero.

K erupcím dochází vcelku pravidelně – prozradí je jistá změna záře měsíce, vždy jednou za 400 až 600 pozemských dnů!

4/

(Jako) z pohádky

Co: Dooms Mons

Kde: Titan

Měsíce obřích planet už takovým rájem horolezců nejsou. Vulkán Dooms Mons, nejvyšší vrchol Saturnova největšího měsíce Titanu, měří slabých 1,45 kilometrů. Nachází se hned vedle útvaru Sotra Patera, což je naopak na Titanu nejhlubší kráter (1,7 km).

Sopka, které si poprvé všimne sonda Cassini–Huygens v roce 2005, si vypůjčí jméno od Hory osudu (Mount Doom) z trilogie Pán prstenů.

Podle pravidla Mezinárodní agronomické unie se totiž všechny hory na Titanu pojmenovávají právě podle děl J. R. R. Tolkiena (1891-1973).

Dooms Mons vypadá skutečně trochu jako z pohádky – je celý pokrytý ledem. Nejspíš patří mezi kryovulkány, které, namísto žhavého magmatu, vytryskávají na povrch mrazivou směs.

5/

Obři na trpaslíkovi

Co: Wright Mons a Picard Mons

Kde: Pluto

Když dorazí v roce 2015 sonda New Horizons k Plutu, vesmírné těleso už je jen trpasličí planetou. O to větší je pak překvapení, že se tu nachází 5 a 6 km vysoké hory!

První hodnota patří sopce Wright Mons. pojmenované po „otcích létání“, bratrech Wrightových, druhou je Picard Mons, vzdávající hold švýcarskému průkopníkovi letů v balonu Augustu Piccardovi (1884 –1962).

Nejvyšší vrcholy vnější Sluneční soustavy připomínají svou šířkou (okolo 150 km) Olympus Mons na Marsu a podle hladkého povrchu vznikly poměrně nedávno. Kde se na maličkém Plutu vzalo tolik energie k probuzením tak obřích vulkánů, je zatím záhadou…