Nejdůstojnějším jídlem na tomto světě i v ráji je podle něj maso. Jeho jedení se proto stává povinností muslimů. Během svátku Eid al-Adha (završení poutě do Mekky) mají muslimové obětovat jehně a část jeho masa rozdělit mezi chudé.
Nožem islámský prorok Mohamed (570–632) pohrdá, mnohem lepší jsou vlastní zuby! Těmi ohlodává maso rovnou od kosti. A nic se nemůže rovnat chlebové polévce zvané tharid.
Sladkému prostě neodolá
Mohamed jí na koženém prostírání. Zlaté a stříbrné nádobí ani sezení u stolu, to není nic pro něj. Mezi jeho oblíbenými jídly nechybí Khazira (vývar s otrubami), směs datlí, sýřeniny a chí (přepuštěné máslo), sawig (hustá pšeničná nebo ječná kaše).
Pochutná si i na pečené kýtě nebo nohách pouštního zajíce. Jeho oblíbená žena Aiša, o které říká, že vyniká nad všemi jeho manželkami, tvrdí, že má slabost pro sladké. Pochutná si hlavně na medu a datlích.
Ještěrka je odporná
Jeho heslo je „Jez to, co máš před sebou.“ Jídlo nikdy nekritizuje. Jediné, co nezvládne sníst, je ještěrka. Když mu ji jednoho dne naservírují pečenou, odmítne ji. „Nemám ji rád“, odpoví svým spolustolovníkům.
Ještěrka je proto nevhodnou stravou pro věrné stoupence islámské víry. Při jídle trvá na dodržování etikety. I když není co nabídnout, říká:
„Jídla, kterého je dost pro dva, je dost i pro čtyři, a jídla, kterého je dost pro čtyři, je dost i pro osm.“
Ačkoli je raná muslimská strava velice jednoduchá, Korán překypuje zmínkami o jídlech, která čekají v nebi.
