Málokdy ze sebe dostane srozumitelnou větu. Nosí stále jedny a tytéž šaty a jako svého domácího mazlíčka má plyšového medvídka. Ze všedních úkolů, počínaje praní prádla, až po návštěvu lékaře, dokáže udělat taškařici, u které se diváci mohou potrhat smíchy.

Stvořitel a představitel Mr. Beana v jedné osobě, anglický herec a komik Rowan Atkinson (*1955), přitom postavu vymyslí spíše jako znouzectnost.

Musel jsem něco vymyslet…

„Během prvního semestru na Oxfordu mě požádali, abych zahrál skeč pro noční show v tamním divadle,“ vzpomíná Atkinson na konec 70. let, kdy je ponořen do studia elektrotechniky na slavné anglické univerzitě.

Problém je v tom, že mladík úplně neví, jak se k nečekanému zadání postavit. „Nikdy jsem nic nenapsal. Nejsem žádný spisovatel. A přitom jsem musel za dva dny vymyslet pětiminutové číslo.“ A tak si Atkinson, odkojený němými groteskami, filmy s Peterem Sellersem (1925–1980), ale hlavně postavou nemotorného pana Hulota, ztvárněnou francouzským komikem Jacquesem Tatim (1907–1982), stoupne před zrcadlo a začne zkoušet elasticitu své tváře.

Trvá dlouho, než je postava dokonalá

„Dělal jsem obličeje. A z toho začala vznikat tato prapodivná a nemluvící postava,“ popisuje. Trvá ale ještě pár let, než ji vypiluje k dokonalosti. A to ačkoliv s ní už v roce 1979 vstoupí na televizní obrazovky v mikrokomedii Canned Laughter. Předobraz pana Beana, disponující daleko bohatší slovní zásobou než dnes, se tehdy ještě jmenuje Robert Box. Atkinson ale cítí, že je třeba vymyslet daleko trefnější přízvisko. Jenže na to zatím nemá čas.

Vezme mu ho účinkování v komediálním seriálu Černá zmije, který se stane hitem a z něj udělá obletovaného umělce.

Zatěžkávací zkouška v Montrealu

A tak si Mr. Bean, v podobě, jaké ho známe, na svůj televizní debut musí počkat až do 1. ledna 1990. Tři roky předtím projde postava zatěžkávací zkouškou na komediálním festivalu v kanadském Montrealu.

Atkinson si tehdy vymíní, že vystoupí ve francouzské části programu. „Ale vždyť ve vašem čísle není jediná francouzská věta…,“ nemůžou ho pochopit organizátoři. Jenže on ví, co dělá. Chce si vyzkoušet, jak si fyzický humor jeho postavy povede na mezinárodní scéně před neanglicky mluvícím publikem.

Nadšené reakce utvrdí Atkinsona v tom, že jde správným směrem.

Mohl se jmenovat po jiné zelenině

Ještě, než ale dětinský nekňuba rozjede své skeče v televizi, je třeba mu vymyslet jméno. Padají nejrůznější návrhy. Třeba „Mr. White“ (Pan Bílý). Pak se tvůrci zhlédnou v různých druzích zeleniny. Jeden čas to vypadá, že před kamery předstoupí „Mr. Cauliflower“ (Pan Květák).

Nakonec ale naštěstí zvítězí fazole, tedy Mr. Bean. Prakticky ihned po svém debutu se Beanovy televizní příhody stanou hitem s několikamilionovou sledovaností.

Rekordní je v tomto ohledu epizoda Starosti s Mr. Beanem, kterou při její premiéře, 1.ledna 1992 ve Velké Británii, sleduje 18,74 milionu diváků!

Konec. Už jsem moc starý

Úspěch Mr. Beana je o to speciálnější, že seriál se během pěti let dočká jen 15 epizod.

Atkinson pak natočí se svou nejslavnější postavou ještě dva celovečerní filmy, několik krátkých skečů k nejrůznějším výročím a charitativním akcím, v červenci 2012 se objeví na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Londýně a pak se rozhodne pověsit Beanovo sáčko na hřebík.

„Mám prostě pocit, že už jsem na to moc starý. Pochybuji, že se ještě někdy objeví,“ prohlásí. Fanoušci ale stále doufají.