„Podobně i též papírna z množství strojů pochází její bytnost jest příhodná učenost se z ní množí,“ zpívá se v písničce z počátku 19. století na melodii menuetu z Mozartova Dona Juana.
Význam výroby papíru už nikdo nezpochybňuje.
„Papír ve všech kancelářích nemůže být uspořen, kdež pak skrz tisk kněh důkladních svět v smyslích jest osvětlen,“ pokračuje variace na Mozarta. Strojní výroba papíru postupne nahrazuje řemeslo. Hadrová drť se začíná bělit chlórem.
Rozšíření výroby papíru s sebou přináší vyčerpání zásob hadrů. Novou surovinou se od 70. let 19. století stává dřevo.
Nekonečný pás
Vraťme se ale o necelé století zpátky. 10. ledna 1799 získává Francouz Nicolas-Louis Robert (1761-1828) patent na „zařízení k výrobě nekonečného papírového pásu“.
Podstatou je pružné nekonečné vodorovně umístěné kovové síto, které obíhá jako řemen po dvou dřevěných válcích. Robertův vynález zdokonalují Angličané, bratři Fourdrinierové. Bryan Donkin staví roku 1808 v papírně v St.
Neots první papírenský stroj schopný trvalého provozu. Stává se na dlouhá léta jediným výrobcem papírenských strojů – do roku 1823 jich vyrobí celkem 38. V roce 1820 Crompton získává patent na sušení papírového pásu pomocí měděného válce vyhřívaného párou.
Papírenský stroj ale není vítán s jásotem. Reptají především dělníci z malých papíren. Strojní výroba papíru také prodělává „dětská léta“. Nelze se proto divit, že edikt c.k.
Krajského úřadu v Salcburku zakazuje používat strojní papír na úřední účty poručenských soudů, fojtství a magistrátu v Salcburku. Papíry prý docházejí potrhány a při častějším užívání jsou téměř celé zničeny.
Papírenská velmoc
Papírenský stroj ale nakonec nastupuje vítězné tažení. Pruská vláda uděluje první patent na stavbu strojní papírny. V roce 1837 je v Prusku 22 strojních papíren.
V Čechách je papírenský stroj postaven roku 1829 v císařském mlýně v pražské Bubenči, roku 1841 je u nás už 6 papírenských strojů, v celé rakouské monarchii dokonce 40! Během 19. a první poloviny 20. století se papírenské stroje více zdokonalují.
