Jedna z židovských moudrostí říká, že není dobré příliš brzy vstávat ze záchodu. Tělesná potřeba je sice považována za tabu, ale přesto vyžaduje klid a pohodlí. Člověk staví svatostánky, kterými uctívá bohy.

Toaleta je chrámem sloužícím k respektování požadavků vlastního těla.  

Pochází z knósského paláce na Krétě. Lidé seděli na dřevěném prkénku umístěném na kamenné desce s otvorem, dešťová voda z nádržky se vypouštěla pomocí páčky.

V západoindickém Ahmedabadu měli kolem roku 2500 př. n. l. záchodky vybavené poklopy k uzavření, aby nesmrděly, nečistoty umývala protékající voda.

Egyptští faraonové byli „fajnovky“, jejich klozet měl podobu trůnu vytesaného do vápence (dochoval se z roku 2100 př. n. l.).

Na debaty je potřeba klid

Římský senátor Lucius Valerius pociťuje kolem roku 200 př. n. l. naléhavou potřebu. Na rohu fóra se setkává s Antoniem Aemiliem. Oba si už dávno chtěli v klidu pohovořit, proto společně odcházejí do latrínové místnosti. Pohodlně se usadí vedle sebe.

Po chvíli se domluví k oboustranné spokojenosti. Antonio je stavitelem, Lucius obchodníkem s vínem. Lucius potřebuje zbudovat nový dům, Antonius není spokojen s kvalitou vína, které dostává na svůj stůl. Jejich zájmy jsou tedy společné.

Během diskuse stihnou i probrat aktuální politickou situaci, na kterou si svorně zanadávají. Odcházejí po téměř dvou hodinách plodného hovoru. Stihli si nejenom ulevit, ale i probrat všechny důležité otázky.

Domácí římské toalety jsou skromnější, slouží za ně většinou roh kuchyně se stupínky pro nohy a otvorem, nad kterým je sedátko ze dřeva, cihel nebo kamenů. Bohatí patricijové mají noblesní mramorové latríny se stěnami ověšenými uměleckými díly. Všechno z římské centrální stoky se ocitlo v řece Tiberu.

Kakání jako obor podnikání

V dobách republiky si římští senátoři předcházejí voliče bezplatnými veřejnými toaletami. Císaři ale chtěli zisk. Vespasián (17-79), kterého kritizovali za zdanění záchodů, hodil svým odpůrcům do obličeje stříbrňáky z truhlice.

„Čichněte si!“, přikázal. „Vidíte, peníze nesmrdí!“ Zařízení se pronajímají podnikatelům. Jedním z nich je Marcus Flavius. Chce mít zisk, proto nelení a stojí přede dveřmi. „Střezte se kadit na ulici!

Zanedbáte-li to, stihne vás Jupiterův hněv!“, křičí na všechny okolo, dokud úplně neochraptí. Už v antice se na veřejných záchodcích objevují výtvarné a slovesné výtvory sahající od vtipných poznámek přes vulgarity až po kresby s erotickou tematikou.