Za velkým pracovním stolem pod oknem sedí drobný chlapec a soustředěně cosi skicuje na nažloutlý list papíru. Je si jistý, že jednou z něj bude slavný umělec. Slavný bude, ale nebudou to jeho malůvky, čím se zapíše do dějin.

Co se v duši člověka musí odehrát, aby se dopustil tak otřesných činů? Musí prožít určité trauma, nebo se zkrátka zlý narodí? Na tyto otázky není snadné odpovědět.

Dětství a mládí Adolfa Hitlera je však plné událostí, které nakonec vedly k tomu, že z obyčejného chlapce vyroste zrůda.

Matka je vždy jistá

Malý Dolfi (1889–1945), jak mu matka Clara Pölzl (1860–1907) říkává, se narodí 20. dubna na Bílou sobotu v rakouském městečku Brannau am Inn. Přijde na svět jako její třetí dítě.

Jeho dva starší sourozenci, Gustav a Ida, zemřou v raném věku na záškrt. O tom, kdo je otcem novorozeného chlapečka, Clara raději mlčí.

O tři roky později se však provdá za úředníka Aloise Hitlera (1837–1903), který je ovšem jejím bratrancem, a proto musí církev udělit páru výjimku, aby se mohl vzít.

Právě Aloise Hitlera poté Clara dodatečně nechá zapsat do rodného listu jako Adolfova otce. Jestli je však skutečně Adolfovým biologickým otcem, to vůbec není jisté.

Podle určitých pramenů totiž Clara dítě ve skutečnosti zplodí s vlastním dědečkem Johannem Nepomukem Heidlerem (1807–1888), který je také dědečkem jejího manžela.

Pokud by to byla pravda, je Adolf Hitler dítě incestu, což by vysvětlovalo množství jeho zvláštností, od zjevně narušené psychiky až po zdravotní anomálie.

Úplně obyčejný kluk

Jako chlapec Adolf nijak zvlášť nevyčnívá. Jeho prospěch na základní škole je průměrný, do kolektivu zapadne poměrně dobře a není známo, že by se s jinými dětmi pral, stranil se jich nebo že by kupříkladu týral zvířata.

Protože se však rodina často stěhuje, Adolf několikrát mění školu, a to jeho přístupu ke vzdělání příliš neprospívá.

Učí se nerad a jediné, co ho alespoň trochu zajímá, je výtvarná výchova a dějepis, který jej učí rakouský učitel Leopold Pötsch (1853–1942). Hitler si jej oblíbí a právě díky němu se začne zajímat o dějiny německého národa.

Ve volném čase se mladý Adolf věnuje především kreslení a sní o tom, že jednou bude slavným umělcem. Takové nápady se ale moc nelíbí jeho otci.

Jablko spadlo daleko od stromu

Hitlerův otec pracuje jako úředník a účetní. O to více ho popouzí, že jeho syn je k matematice a vlastně i jiným vědám zcela lhostejný a zajímá ho jen umění. Kvůli tomu jsou doma často třenice.

Nejenže se otec a dospívající syn často hádají, ale do hádek se zapojuje také Adolfova matka Clara, která chlapci straní a mateřská láska jí brání v tom, aby viděla jeho nedostatky. Její manžel se nejen k ní, ale i k synovi chová hrubě a nezřídka je bije.

Nevybíravě se chová také k Adolfově mladší sestře Paule (1896–1960), která se jako jediná z jeho sourozenců dožije dospělosti.

Konflikty stále narůstají a nejvíce eskalují pravděpodobně v době, kdy rodina zamíří do Lince a natrvalo se zde usídlí. Zde také Adolf nastoupí na střední školu, ale jeho prospěch je horší než kdy dřív a jen s bídou postupuje do vyšších ročníků.

Židovská první láska

Jednoho dne roku 1903 vyrazí Alois Hitler hned ráno do hospody (přesmíru holduje alkoholu už dlouho). Dává si své obvyklé ranní víno a k němu si objedná noviny. Raní ho však mrtvice, než mu  hospodský vše donese, a zůstane sedět bez známek života na lavici.

Adolfa to nijak zvlášť nemrzí. Otce nenávidí a kromě toho ví, že když nyní bude žít jen s matkou, bude smět přerušit školu a věnovat se umění. Od té doby se potuluje po ulicích s kamarády a žije bohémským životem.

Povídá se, že někdy tou dobou se zamiluje do Židovky Stefanie Isak, kterou bezmezně obdivuje. V dnešní době by byl pravděpodobně označen za stalkera, protože ji všude pronásleduje a špehuje.

Dívka z něj má legraci a považuje ho za neškodného zoufalce. On se jí tak se svými city raději nikdy nesvěří. Je možné, že se jedná o první zárodek jeho rasové nenávisti?

Temné ulice Vídně

V roce 1906, když je Adolfovi 17 let, se odstěhuje do Vídně, v čemž ho podpoří matka.

Jediný kamarád, kterého zde má, je August Kubizek (1887–1956), český student hudby, se kterým se budoucí diktátor stýká ještě mnoho let a za čas o něm prohlásí, že „je jediným Čechem, který má právo nazývat se přítelem Vůdce“.

Oba chlapci spolu bydlí na ubytovně, vymetají hospody a užívají si mládí. O rok později se Adolf Hitler poprvé pokusí o složení přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění.

Je velice šokovaný, když se od komise dozví, že přijat nebude, protože je zcela bez talentu. Následně mu komise doporučí, aby raději zkusil kariéru architekta, což by mu mohlo sedět lépe.

Potíž je však v tom, že aby tam mladý Hitler mohl být přijat, musel by napřed složit maturitní zkoušku. Na střední školu se však zhrzený umělec vrátit nehodlá. V tu dobu ještě netuší, co dalšího na něj osud chystá.

Smrt si nevybírá

Roku 1907 se prudce zhorší zdravotní stav Hitlerovy matky Clary. Má rakovinu prsu a i přes péči židovského lékaře Eduarda Blocha (1872–1945) nakonec své chorobě podlehne. Adolf je zcela zdrcen.

Pravděpodobně nikoho v životě nemiluje tolik jako svou matku. „Ještě nikdy jsem neviděl mladého muže tak zlomeného,“ píše doktor Bloch ve svých zápiscích. Když se s ním Hitler loučí, stiskne mu ruku a řekne:

„Budu vám, pane doktore, navěky vděčný.“ Už nikdy se nesetkají, doktor Bloch však po čase obdrží ještě děkovný dopis a Hitlerem malovanou pohlednici.

Když k němu o pár let později přijde domů gestapo, jsou to právě dopisy od vůdce, které mu zajistí zvláštní ochranu. Navzdory židovskému původu jemu a jeho rodině není po čas války zkřiven ani vlásek.

Hitler bezdomovcem

Od matčiny smrti uplyne nějaký čas, Adolf Hitler vyřídí pozůstalost a pak se zcela zlomený vrátí do ulic Vídně. Potlouká se, o pořádnou práci nezavadí a přivydělává si lepením plakátů a malováním kýčovitých pohlednic, které prodává na ulici.

Těžké manuální práci se však vyhýbá. Znovu se pokusí o přijetí na Akademii výtvarných umění, komise si jej ale pamatuje a ani ho nenechá přistoupit ke zkoušce. To je pro něj poslední kapka. Vzdá se svého snu a propadá se na úplné dno.

Peníze z pozůstalosti mu nakonec dojdou a pochybnými pracemi příliš peněz nevydělá. Nemá už ani na nájem na chlapecké ubytovně, odkud je proto vyloučen. Přespává v útulcích pro chudé, ale ani na ty za čas nemá peníze. Po pěti letech nakonec končí na ulici.

V mladém bezdomovci, který čas od času kreslí kolemjdoucím portréty, by muže, před kterým se jednou bude třást celý svět, poznal jen málokdo.