Hřbitov Vzkříšení v jihozápadní části Chicaga patří od svého založení v roce 1912 mezi největší na území Severní Ameriky. Počet hrobů už dávno přesáhl 150 000 a to nepočítáme více než 5000 krypt ve zdejším mauzoleu.
Slovo „vzkříšení“ v názvu se ale od jisté doby nevztahuje pouze k památce Ježíše Krista.
Až do poloviny 30. let se v souvislosti se hřbitovem neobjevují nijak významné zprávy o výskytu podivných úkazů.
To málo děsivých příběhů, které si místní občané do té doby přece jen vyprávějí, zřejmě souvisí s tím, že na místě hřbitova kdysi vedla stará indiánská stezka, a nikdy nevíte, který medicinman na své pouti utrousil nějaké to kouzlo či prokletí.
To by mohlo vysvětlovat například samovolné pohyby předmětů v mauzoleu, varhany hrající bez lidských rukou či blikání světel. To vše nemůže znalce paranormálních jevů překvapit. Pak se ale jedna krásná místní blondýnka vydává užít si taneční noc.
Poslední procházka městem
20letá Mary se baví s přítelem v tančírně O‘Henry Ballroom vzdálené sotva pět kilometrů od hřbitova. Kolem půlnoci se milenci z nějakého důvodu pohádají a dívka hrdě odchází.
Známí ji spatří, jak v bílých šatech, v tanečních lodičkách, s miniaturní kabelkou a červeným šátkem kolem krku rázuje ulicí Archer Road. Neujde ani pár stovek metrů, když ji na křižovatce smete auto s opilým řidičem za volantem.
Mary končí na nedalekém hřbitově Vzkříšení. A vzkříšení čeká i na ni.
Noční jízdy Vzkříšené Mary
Prvním, kdo mrtvou Mary potká, je mladík jménem Jerry Palus. Neznámá dívka v bílých šatech ho v roce 1939 požádá o svezení, ale před hřbitovem Vzkříšení vystoupí, projde branou a zpátky už se nevrátí.
Od toho dne se Vzkříšená Mary, jak se tajemné postavě v bílém začíná v okolí říkat, zjevuje stále častěji. Neprochází jen po hřbitovních cestičkách, ale ráda stopuje motoristy na Archer Road.
Občas zmizí, sotva vůz přibrzdí, jindy stačí nahlédnout i dovnitř, a někdy si dokonce i nastoupí. Taxikář jménem Ralph ji naloží v lednu 1979.
Letos začalo sněžit brzy
„Sedla si dopředu. Měla bílé šaty jako na svatbu a žádný kabát, i když byla strašná zima. Byla tichá, za celou dobu promluvila jen jednou. Řekla: ‚Letos začalo sněžit brzy,‘“ vzpomíná Ralph. Nikdy nezapomene na způsob, jakým jeho noční pasažérka vystoupila.
„Najednou prudce ukázala rukou doleva. Podíval jsem se tam, a když jsem otočil hlavu zpátky, už vedle mě neseděla. Dveře se určitě neotevřely,“ vykládá taxikář. O jeho příběh se zajímá tisk, on ale odmítá novinářům sdělit své příjmení nebo dokonce adresu.
Bojí se, že by se mu lidé smáli. Není ale vůbec jediný, kdo má za sebou podobný zážitek od hřbitova Vzkříšení.
Žhavý dotek ze záhrobí
K neuvěřitelné události dochází přímo u hřbitovní brány večer 10. srpna 1976. Nějaký muž v půl 11 vzrušeně telefonuje na policejní stanici, že na hřbitově zůstala zamčená jakási žena.
Strážník Pat Homa projde s baterkou hřbitov, neznámou ženu zkouší volat megafonem, ale marně. Teprve na zpáteční cestě světlo baterky dopadne na mříže kované brány.
Dvě ze silných železných tyčí jsou ohnuté, jako by mezi nimi někdo právě prolezl. Jsou navíc seškvařené obrovským žárem a ulpěly na nich otisky lidských rukou. Byl to duch, který prošel skrz bránu?
Stovky lidí, kteří se ráno u vchodu shromáždí, jsou přesvědčeny, že ano. Vedení hřbitova o něčem takovém nechce ani slyšet. „Údržbář opravoval svářečkou bránu, do které předtím nacouval náklaďák.
Otisky pocházejí od jeho rukavic,“ vysvětluje správce Chet Kowalkowski. Nikdo mu nevěří.
Krásná Mary nikdy nezestárne
Případů setkání s přízrakem v bílých šatech přibývá. Dodnes spatřily tanečnici Mary desítky a desítky lidí. Pokud se vypravíte do Chicaga, můžete ji zkusit zahlédnout i vy.
Největší šanci máte v půl druhé v noci – v době, kdy zemřela pod koly auta na Archer Road. Stále nebude mít kabát a její šaty budou docela jistě zase o něco zažloutlejší stářím. Jen její bledá vážná tvář bude stále krásná a mladá.
