Císař Karel IV. je přesvědčen, že most, který nechal přes Vltavu postavit, překoná věky. Ovšem budování mostu je nákladné, pro se na něj pořádají sbírky po celém království.  Jde o tak velké stavitelské sousto, že se za Karlova života nestihne dokončit.

Hrubá stavba ale stojí už roku 1378. Tehdy přes most přechází dlouhý smuteční průvod s rakví mrtvého zakladatele. Míří k Pražskému hradu. Ceremoniáři vystavují na odiv praporce všech zemí, které ve své době mimořádně schopný císař ovládal.

Nechybí rytíř s Karlovou bojovou přilbicí, kterou pokrývá černá rouška, jeho meč pak obrací hrotem k zemi. Obojí na znamení smrti a smutku.

Zavedení mýta

Alžběta Pomořanská, Karlova poslední choť, kráčí zahalená v černém hned za rakví. Nejvyšší úředníci českého království, nejvýznamnější šlechtici v zemi a na 500 černě oděných měšťanů s hořícími svícemi ji následuje.

Pak jdou další – duchovenstvo, nižší úředníci, řeholníci., studenti v čele s rektorem univerzity. V závěru i mnoho poddaných, dohromady tu prochází snad 7000 lidí, alespoň to tvrdí dobová svědectví. Kruh se symbolicky uzavírá.

I teď most vyzařuje zvláštní atmosféru. Jeho život smrtí tvůrce nekončí, ale začíná.

„Most by měl také na sebe vydělávat,“ uvědomuje si roku 1383 Karlův syn Václav IV. „Zavedeme na něm mýto,“ prohlásí a od slov k činu nemá daleko, i když samozřejmě z výběru mýta ani zdaleka nepokryje náklady, které královská pokladna na budování mostu vydává. Samotného dokončení se stavba dočká až na začátku 15. století.

Nevhodné kvadratury v době povodní

Ačkoli přichází spousta povodní a ta první pouhých deset let po začátku stavby do ještě nedokončeného díla, žádná most nepoboří natolik, aby to znamenalo jeho úplnou zkázu.

K poškození mostu pak dochází roku 1432, kdy slovy Svatopluka Svobody sluneční konstelace „vykazuje několik nepříznivých kvadratur, zejména kvadraturu solárního Marta …“ Další nepřízni osudu je most vystaven roku 1784, kdy voda poničí hned pět mostních pilířů.

Tehdy také hvězdy situaci dvakrát nepřejí. Ještě horší chvíle nastává v září roku 1890. Korytem řeky se ženou klády, proudem stržené vory a všechen nepořádek strhne hned tři mostní oblouky.

I pro tyto okamžiky sestavuje Svoboda horoskop, a to na 4. září 1890 v 5 hodin a 30 minut, kdy se zřítí pátý a šestý mostní oblouk a potom stejný den v 9 hodin a 30 minut, kdy padne ještě sedmý oblouk.

Opět mluví o řadě nepříznivých vlivů, například udává, že jako „velmi závažná se jeví opozice solárního Uranu s radixovým Plutem.“

Ničí opozice Pluta, Uranu i Saturnu

Dva pilíře voda v roce 1890 podemele. Ačkoli následky se odstraňují celé dva roky, most nakonec stojí znovu v plné kráse.

Hvězdy a čísla zřejmě střeží jeho neporušenost po celou dobu jeho existence – výchozí okamžik vzniku vypočítali Karlovi astrologové natolik přesně a stal se tak významnou chvílí, že přebil i nepřízeň osudu v podobě povodní roku 1432, 1784 a 1890 a mnohé další, které ale byly svým rozsahem menší.

„Ke kritickým situacím přispívaly zejména konjunkce, kvadratury a opozice planet Pluta, Uranu, Saturnu, Marta, Venuše a Slunce,“ komentuje Svoboda horké chvilky pro celý most.

Vždy je ale přestál se ctí – nejspíš právě díky pozoruhodné magii hvězd a čísel, s níž byl zakládán.