Bryčky a kočáry vystřídají automobily. Na konci 19. století všichni pochopí, že budoucnost není v koních, sázejících na silnici jednu koblihu za druhou, ale čtyřkolkách hnaných spalovacími motory.
Vůně benzínu prosycuje evropský vzduch. Najde se spousta podnikatelů, kteří se jí nechají omámit. Špinaví od kolomazi leží na zádech ve svých dílnách tak dlouho, dokud nezkonstruují auto, které jede a brzdí.
A od prototypu není daleko k funkčnímu modelu, po kterém lidé lační. Například automobilka Renault zásobuje už v roce 1907 trh 3800 vozy ročně. Pozadu nezůstanou ani Češi, kteří také promluví do vývoje automobilů.
Kvalitu ocení i Masaryk
Kopřivnický rodák Ignác Schustala (1822–1891) záhy pochopí, že kočáry už mají navždy odzvoněno. Nebrání se inovaci. „První český automobil se stal skutečností – naše námaha nebyla marná!
Řadíme se do prvních řad mezi národy, jimž se podařilo prorazit hráz, kterou nastavěla staletí.
Už nejenom železnice a formani ale i kočáry bez koní pomohou zkrátit vzdálenosti a sblížit národy,“ píše Leopold Sviták (1856–1931), když roku 1897 vyjíždí z kopřivnického závodu Tatra vůz s názvem „Präsident“.
Tatrovky si později oblíbí dokonce i československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), který hrdě říká:
„Namísto drahé ekvipáže zvolil jsem automobil jako dopravní prostředek nový a demokratický.“ Poslední dva roky svého života se vozí v luxusní černé Tatře T80 v ceně 200 000 Kč. Po Ignácovi přebírá podnik jeho syn Adolf.
Úspěch se nekoná
Vlastní dílnu si roku 1860 zakládá také Němec Siegfried Marcus (1831–1898). Vyrobí spalovací motor. Začne spolupracovat s firmou Märky, Bromovský & Schulz, která si pronajme prostory v Adamově u Brna.
Roku 1887 tu vznikají motory, které Marcus navrhne. Po dvou letech se daří zkonstruovat dokonce i benzínový automobil, který má v Rakousku-Uhersku prvenství. Jezdí rychlostí 6-8 km. Jenže unikátní experiment v podnikatelský úspěch bohužel nepromění.
