Už současníci moravského archeologa Jindřicha Wankela (1821‒1897) pochybují o tom, že jeho krvavý nález z Býčí skály v Moravském krasu náležel k pohřbu velmože.

Podivný rituál produkující zlou energii v jeskyni a spousty mrtvol jako dílo Slovanů – to je pro ně naprosto nepřijatelné.

Protestuje dokonce sám jeho zeť J. Havelka: „Hromadné obětování lidských obětí za klidné, chladné mysli a za příležitosti náboženských obřadů je u pohanských předků našich nesnadno předpokládati.

Konání toho druhu s jemným jinak citem slovanským těžko uvésti v soulad,“ tvrdí v roce 1886. Nevěří prostě, že mírumilovní Slované by dokázali spáchat něco tak ohavného a krvavým způsobem obětovat lidi. Navíc mladé dívky starému náčelníkovi. Taková ukrutnost!

Předpokládá proto, že tu proběhla jakási krvavá rodová pomsta nebo snad válka mezi dvěma znepřátelenými rody.

Proč nesebrali majetek?

Skupina uprchlíků odkudsi z jihu, snad ze zemí ležících jižně od Alp, hledá útočiště. „Podívejte, tamhle je vchod do jeskyně,“ všimnou si a vzápětí už se hrnou dovnitř.

Ukryjí se tu i se ženami, dětmi a zásobami.  Jeskyně jim ale moc dlouho útočiště neposkytuje. Stávají se trnem v oku místních, kteří je přepadnou a pobijí. Takovou představu krvavých událostí přináší v roce 1892 badatel Martin Kříž.

Další odborníci ale s takovým vysvětlením tajemství jeskyně nesouhlasí. „Pokud by čtyřicet lidí z Předsíně zahynulo v důsledku přepadení a boje, nález by vypadal jinak,“ tvrdí Přichystal a klade ještě další zásadní otázku:

„Proč vlastně tato skupina byla přepadena a pobita, když celé obrovské bohatství vítězové v jeskyni ponechali?” To zní skutečně logicky. Proč by jim po bitce nesebrali majetek?

Vybouchl snad strop?

Moc nadšení záhadologů nesklízí ani názor, že kostry a všechny předměty zničil jakýsi výbuch. Někdy v 5. století př. n. l. možná z Karpatské kotliny pronikají až na Moravu Skytové. Před nimi se do Býčí skály ukryjí lidé.

Zahynou poté, co se v jeskyni po jakémsi výbuchu zřítí strop. Chybí ovšem vysvětlení co, proč a jak by mohlo vybouchnout.

Snad směs nějakého hořlavého plynu smíseného se vzduchem, podle fyzika Zdeňka Webra to může být metan, důlní plyn, oxid uhelnatý nebo dokonce vzduch s jemně rozptýleným prachem. Podobné rozluštění záhady ale pokulhává za realitou.

Třeba tím, že v Býčí skále moderní vlhkoměry hlásí 90-100 % vlhkost vzduchu, při které je například ze směsi prachu se vzduchem nemožné vytvořit výbušnou směs.

Nejde také vysvětlit, jak by se v prostorách jeskyně, kde dochází k proudění vzduchu, mohla vytvořit příliš velká koncentrace plynů.

Oltář z kamenů

Kdo a co tedy v jeskyni před 2500 lety prováděl? Podle názoru současných archeologů se pachateli stali zřejmě Keltové nebo jejich předchůdci. Přichystal nabízí alternativu, že jde o obětiště.

Přirovnává Býčí skálu ke keltské svatyni v Libenicích u Kolín, která pochází z období 4.-3. století. „Zahloubená okrouhlá prostora obsahovala vyvýšené dláždění z kamenů – oltář. Před ním stály dva dřevěné sloupy znázorňující božstvo.

Ale vždyť v podstatě totéž popsal a na svém půdoryse naleziště zobrazil J. Wankel v Býčí skále!“ upozorňuje na nápadnou podobnost obou tajuplných lokalit.

Argumentuje i tím, že se možná v halštatské době chodilo do jeskyně horním vchodem, takže měla podobu šachtové jeskyně – a většina jiných keltských obětišť také.

Obřadní číše z lebek 

I další společné znaky napovídají, že místo v Moravském krasu se stane někdy v 5. století př. n. l. bodem, kde se praktikují lidské oběti. Kelt bere do ruky číši z lidské lebky. Symbolicky ji zvedne nad hlavu.

Všichni účastníci rituálu tiše sedí na zemi ani nedutají… „V Libenicích byla nalezena část lebky dospělé osoby představující nejspíš pozůstatek obřadní číše.

V Býčí skále našel Wankel jednu lebku naplněnou zuhelnatělým prosem,“ přidává svoje trumfy Přichystal.

A aby jich nebylo málo, na další lebku – číši naráží antropolog Milan Stloukal při průzkumu materiálu ve vídeňském přírodovědném muzeu (Wankelovy nálezy jsou dnes k vidění právě tam).

Kromě toho se jedna zeleně patinovaná lebka ukrývá v kotlíku z bronzu a na další se nacházejí posmrtně provedené řezy… V Předsíni Býčí skály vyhrabal objevitel obrovské množství keramických střepů, odhadem z asi 300 nádob.

Jenom asi 15 z nich se ovšem zachovalo celých nebo se je zdařilo rekonstruovat. Nejspíš se tedy používaly k rituálnímu rozbíjení. I to nápadně připomíná Libenice.

Zbloudilé duše hledají cestu ven

Do jeskyně se lidé bojí vkročit. Ozývají se odtamtud prý zoufalé volání a výkřiky i zpěv. Během tmavých nocí pak údajně prostor opouští podivný průvod, který se za svítání vrací zpátky do jeskyně.

Jde možná o zjevení z dávné pověsti, podle které sem kdysi přišlo procesí putující zdaleka. Vešlo do jeskyně, kde se v noci ztratilo a nemohlo nalézt cestu zpátky.

Právě zbloudilé duše těchto návštěvníků hledající otvor k návratu snad mají být důvodem, proč se z jeskynních hlubin ozývá kvílení a pláč, někdy jsou prý vidět i světla, a hlavně některým lidem se prý „poštěstilo“ spatřit i průvod kostlivců.

Druhá pověst pak zmiňuje i o ohnivém býkovi. Ať už byl důvod krvavých obětí v Býčí skále jakýkoli a zjevuje se tu kdokoli, podle senzibilů jde o místo mimořádně nabité negativní energií.