Až zemře, Vídeň zažije jednu z největších oslav. A to i přes to, že pro obyčejné lidi toho udělá víc než většina panovníků před ním.

Řeč je o Josefovi II., muži, který zakáže volné pobíhání psů, nošení korzetů, zavede celostátní policii a jednou z mála věcí, která mu neprojde, je pohřbívání v pytlích místo rakve.

Knihy ji líčí jako hluboce zbožnou ženu. A tou arcivévodkyně rakouská, královna uherská a jediná vládnoucí žena na našem trůně Marie Terezie (1717–1780) určitě je.

Přesto to bude právě ona, která udělá největší čáru přes rozpočet barokní církve. Udržet pohromadě Mariino impérium vyžaduje velkou píli, odhodlání, ale také finance. Ty podle nekorunované císařovny nejvíc mizí právě v církvi.

Omezí proto pouti, aby lidé víc pracovali. A hlavně – zakáže vývoz peněz do zahraničí a církev postaví pod státní kontrolu.

„Je to génius, je ochoten se upracovat k smrti, ale takt mu nic neříká,“ shodnou se na adresu Mariina syna a nástupce Josefa II. (1741–1790) jeho současníci. Zdálo by se, že synek kráčí v matčiných stopách.

Na druhou stranu je to právě Marie Terezie, která drží jeho reformy zkrátka. Bouřlivé hádky jsou na denním pořádku.

Lidé se radují. 13. října 1781 vydá Josef II. Toleranční patent. Ze školních lavic si pamatujeme, že jde o dokument dávající rovnost křesťanským náboženstvím. I zde je velké „ale“. Císař povolí jen tři další směry: augsburskou konfesi, kalvinisty a pravoslaví.

A že si jsou rovny s katolíky? Ani náhodou! Nesmějí mít kostely s věží a vchodem z ulice, bohoslužby nesmí být veřejné, a pokud si vezme katolík evangeličku, všechny děti vychovávají povinně v katolickém duchu.

O necelý měsíc později císař přidá k Tolerančnímu patentu i revoluční Patent o zrušení nevolnictví.

To židé nedají na Josefa II. dopustit. Konečně mohou nosit libovolné oblečení, mohou chodit mimo ghetto a neplatí dvojnásobné poplatky u soudů. Zato katolíci skřípou zuby. Josef II. ruší kláštery jako na běžícím páse.

Z rušených klášterů nenávratně mizí umělecké kousky nedozírné hodnoty! Jen zlomek našich vzácných rukopisů doputuje až tam, kam má – do olomoucké či pražské univerzitní knihovny.

Na jednu stranu si nižší vrstvy obyvatel žijí lépe, na druhou u nás bezmocně přihlížejí totálnímu poněmčování. Pokud si ale někdo myslel, že alespoň ústrky katolíků skončí s Josefovou vládou, velmi se mýlí. Duch josefinismu kráčí dál.

Duchovní skřípou zuby i v roce 1811, kdy na trůně sedí druhý z Josefových pokračovatelů, český a uherský král František I. (1768–1835), kterého můžete jako císaře najít s číslovkou II. Státní pokladna je kvůli napoleonským válkám takřka na mizině.

A tak František nechá roztavit vše zlaté a stříbrné z mnoha kostelů, aby měl na válečné reparace pro Francii.