Existují teorie, že skutečnou podstatou opatovického pokladu nebylo zlato ani stříbro, ale písemnosti – pozemkové knihy a další cenné dokumenty. Mniši údajně vzácné listiny stihli před husity odvézt do Polska. Co je na tom pravdy?
Historička Emanuela Nohejlová-Prátová (1900–1995) vydává v roce 1925 dějiny opatovického kláštera.
Zmiňuje se v nich, že podle kronikáře Václava Hájka z Libočan (†1553) ukradl zdejší poklad husita Jan Městecký, který klášter přepadl v roce 1415.
Za svůj lup si prý měl koupit Opočno.
To ale považuje Prátová za výmysl a potvrzuje, že ho vypálil až Diviš Bořek z Miletínka (†1438) v roce 1421.
Stopy smazala stavba
„Co nedokonali husité, dovršil čas a – smíme tomu věřiti – zlata lační lidé, třeba bychom nemyslili na vyprávění Balbínovo (Bohuslava Balbína – pozn. red.) o potápěčích italských (ti měli údajně na pokyn Ferdinanda II. Habsburského poklad v letech 1619–1637 hledat – pozn. red.),“ píše.
Čas a stavba opatovického kanálu smazaly stopy po klášteře.
Mohli všechno odvézt do Polska?
Prátová sice popsala jeho polohu a ve 20. století tam proběhlo několik archeologických výzkumů, žádný z nich ale zlaté ani stříbrné skvosty neobjevil.
Zda mniši měli příležitost odvézt písemnosti do Polska, je těžké posoudit, protože v době před zkázou kláštera stále čelili hrozbě nedalekého husitského města Hradce (dnešního Hradce Králové).
