Píše se rok 2500 př. n. l. Ve starověkém Egyptě náleží funkce lékařů kněžím. Jeden z nich si právě zdárně poradil se zlomeninou nohy syna jednoho z vysoce postavených úředníků. Ke znehybnění končetiny použil tyčky, dnes bychom řekli, že vytvořil dlahu.

Léčbou zlomenin kostí se zabývala už medicína starověkých říší. Kromě Egypta najdeme písemné zmínky například u Hippokrata (460–asi 377 př. n. l.), lékaře pocházejícího z řeckého ostrova Kós. Obvykle se ale lékaři snažili jenom o znehybnění končetin pomocí dlah a obvazů.

Pokusy končily amputací

Teprve ve 12. a 13. století n. l. se objevily první pokusy operovat zlomené končetiny. Nedostatečná hygiena ale většinou zmařila úsilí lékařů a pacient často trpěl infekcemi, kvůli nimž byla nutná amputace končetiny. Někdy dokonce došlo k úmrtí pacienta.

Průkopník moderních postupů

Dezinfekce se začala používat až na konci 19. století a vyhlídky pacientů byly od té doby mnohem příznivější.

Mezi průkopníky moderního úspěšného léčení zlomenin patří například německý lékař Karl Hansmann (1852–1917), který v roce 1886 publikoval svoje poznatky ve spise nazvaném „Nová metoda fixace fragmentů kostí při komplikovaných zlomeninách“.