Píše se rok 2500 př. n. l. Ve starověkém Egyptě náleží funkce lékařů především kněžím, kteří mají nejen náboženskou, ale i léčebnou roli. Jeden z nich si právě zdárně poradil se zlomeninou nohy syna vysoce postaveného úředníka.
Ke znehybnění končetiny použil jednoduché dřevěné tyčky a obvazy, tedy něco, co bychom dnes nazvali dlahou.
Z archeologických nálezů víme, že právě Egypťané patřili k průkopníkům v oblasti základní traumatologie, jejich mumie nesou stopy hojených zlomenin, což dokládá, že pacienti přežívali i závažná poranění.
Léčbou zlomenin kostí se zabývala už medicína dalších starověkých říší. Z písemných zmínek je známý zejména Hippokrates (460–asi 377 př. n. l.), lékař z řeckého ostrova Kós, který ve svých spisech popisuje postupy fixace kostí pomocí dlah a obvazů.
Jeho doporučení vycházela z pozorování a praktických zkušeností. Obvykle se lékaři snažili pouze o znehybnění končetiny, aby kost mohla srůst. Operativní zákroky na kostech byly v té době nepředstavitelné.
Úsilí ničí infekce
Teprve ve 12. a 13. století n. l. se v Evropě objevují první odvážné pokusy operovat zlomené končetiny. Chirurgové se snažili zasahovat přímo do oblasti poranění, avšak nedostatečná hygiena a neznalost původu infekcí znamenaly, že naděje pacientů byla malá.
Častým následkem byly těžké hnisavé záněty a sepse, které končily amputací končetiny nebo smrtí. Úspěch byl spíše výjimkou.
Významný zlom přichází až na konci 19. století, kdy se do medicíny zavádí principy antisepse a dezinfekce, inspirované prací Josepha Listera. Od té doby se vyhlídky pacientů dramaticky zlepšují.
Průkopník moderních postupů
Mezi průkopníky moderního úspěšného léčení zlomenin patří německý lékař Karl Hansmann (1852–1917), který v roce 1886 publikoval spis Nová metoda fixace fragmentů kostí při komplikovaných zlomeninách.
Hansmann popsal využití kovových implantátů k fixaci, čímž otevřel cestu k moderní osteosyntéze, tedy spojování kostí pomocí šroubů, destiček a drátů. Jeho práce se stala základem chirurgických postupů, které se s postupným zdokonalováním používají dodnes.
Od prvních dřevěných dlah egyptských kněží až po precizní titanové implantáty současnosti ušla léčba zlomenin neuvěřitelnou cestu.
