Nejvyšší rakouský poštmistr Antonio Thurn und Taxis dostává v roce 1526 od habsburského císaře Ferdinanda I. za úkol vybudovat poštovní spojení mezi Prahou a Vídní. Rodina Thurn und Taxisů tehdy provozuje poštovní spojení po Evropě už několikátou generaci.
Rakouská pošta přepravovala i lidi. Kdy přesně začaly poštovní vozy brázdící cesty v rakouské monarchii přibírat i pasažéry, se zřejmě přesně zjistit nedá. Stalo se tak ale nejpozději po třicetileté válce (1618–1648). Cestovaly především střední měšťanské vrstvy.
Nemajetní mají smůlu
Chudší lidé na to neměli, protože za každou ujetou míli se platil jeden zlatý (za dva zlaté bylo ve druhé polovině 17. století možné koupit vepře).
Rychlost přepravy přitom nebyla nijak závratná, většinou vůz nezvládl větší vzdálenost než půldruhého kilometru za hodinu. Další zdržení znamenaly zastávky na jídlo v délce většinou od čtyřiceti minut do tří hodin a také noclehy.
Vyšší rychlost za vyšší jízdné
Cestující ale měl výhodu, že se nemusel o nic starat. Pokud chtě l jet rychleji, mohl cestovat extrapoštou, mimořádným spojem za vyšší jízdné. Na cestách se počítalo i se zavazadly.
Zhruba do čtyř a půl kilogramu byla jejich přeprava zdarma, za těžší tašky se ovšem platilo.