Příjmení vznikají od 14. do 18. století nejdříve u šlechty, později i u měšťanů a sedláků. Habsburská panovnice Marie Terezie roku 1780 zavádí neměnnost příjmení.
Osvícenou vládkyni Marii Terezii (1717–1780) Vede ji k tomu především nutnost lidi evidovat, a to hlavně kvůli placení daní. Její pokladna totiž často zela prázdnotou, a tak panovnice hledala zdroje, jak ji naplnit.
Měšťané se rozlišují více
Podle čeho se lidé nazývali? Časté bylo označení podle otce (např. Jan Martinův). Měšťané se mezi sebou rozlišovali místem původu i zaměstnáním více než vesničané, proto se hodně užívalo označení řemesel (Václav Platnýř) nebo Martin Záblatský (ze Záblatí).
Svoji roli sehrála i podoba, fyzické a duševní vlastnosti svých nositelů (Černý, Malý, Pokorný).
Novost jako významný znak
Někdy vznikala příjmení také na základě příhody, jejímž účastníkem se nositel jména stal.
Třeba Vyskočil podle toho, že při hospodské rvačce raději vyskočil z okna, než aby schytal nějakou dobře mířenou ránu… Významným odlišovacím znakem člověka byla novost, proto když Čech přišel někam do uzavřené skupiny, získal naše nejčastější příjmení Novák.
