Hasiči v městečku Bath dělají, co je v jejich silách. Bojují s požárem farmy. Šance na úspěch se jim nezdá vysoká. Ale proč se majitel stavení pořád tak podivně usmívá? Sám nejlíp ví, že opravdová tragédie teprve přijde.
Už ji totiž pečlivě připravuje zhruba rok. Ozve se ohlušující výbuch!
V americkém státě Michigan leží podobných městeček mnoho. Vedení Bathu se začátkem 20. let minulého století rozhodne, že se nemůže zaměřovat pouze na zemědělství. Toto odvětví sice hraje prim i nadále, ale všeobecný pokrok je nezastavitelný.
Jedním z prvních znamení, že se zdejší lidé rozhodli pokusit udržet prst na tepu doby, se stane otevření školy. Kdyby viděli do budoucnosti, možná by to neudělali. Zjistili by, že je čeká skutečně nevídaný masakr.
Potřebuje škola modernizaci?
Zatím je ale všechno v nejlepším pořádku. Školu navštěvuje zhruba 240 žáků. Jejich zázemí se však i na poměry doby zdá příliš skromné.
Vedení ústavu řeší nedostatek kvalifikovaných profesorů a nadšeni nejsou ani ze skutečnosti, že se v jedné třídě obvykle potkávají děti různého věku, a především různých znalostí.
Řešením se stane výrazná modernizace celé budovy, která se na kvalitě výuky opravdu projeví. Zároveň však jde o finančně velmi náročný projekt. To se některým starousedlíkům příliš nelíbí.
Patrně nejhlasitěji protestuje farmář Andrew Kehoe (1872–1927).
Sleduje utrpení své macechy
Trochu si tohoto michiganského rodáka představme. Jestli si jako dítě nemůže na něco stěžovat, tak je to nedostatek sourozenců – pochází totiž ze 13 dětí. O matku však přijde už jako malý. Jeho otec se znovu ožení.
Když je Andrewovi 14 let, explodují u nich doma kamna. Jeho macecha utrpí závažné popáleniny. On sám ji však nejprve několik nekonečných minut sleduje, než jí konečně přinese vytoužený kbelík se studenou vodou.
Žena tragickou nehodu nepřežije, proti jejímu nevlastnímu synovi však navzdory podezřelým okolnostem nikdo žádné oficiální obvinění nevznese.
Pravdu má za všech okolností
Svou životní partnerku potká Kehoe během vysokoškolských studií. V roce 1912 si Ellen Priceovou vezme za ženu.
Společný sen o hospodaření na vlastním pozemku si splní o sedm let později, když si od ženiny tety koupí úctyhodný kus půdy o rozloze 75 hektarů a zachovalou farmu v Bathu. Do trochu uzavřeného sousedství zapadnou bez větších problémů.
Lidé považují zapáleného zemědělce za inteligentního člověka posedlého hygienou, který nemá rád především jednu věc – když s ním někdo v něčem nesouhlasí.
Pokladník brojí proti štědrosti
Nejspíš i díky tomu, že je jedním z mála vysokoškolsky vzdělaných obyvatel Bathu, svěří mu v roce 1924 roli pokladníka ve sdružení, které se mimo jiné stará o finanční zajištění chodu školy. Kehoe od začátku bojuje za nižší daně.
Nenadálou štědrost vedení města směrem k zařízení zajišťujícímu výuku dětí chápe jako přímé ohrožení vlastního podnikání. Jeho farma řeší čím dál závažnější finanční těžkosti. Relativně brzy o funkci dozorce nad obecním rozpočtem přijde.
Kolik stojí tuberkulóza?
Stane se to v nejméně vhodný čas. Jeho manželka Ellen totiž onemocní tuberkulózou a tráví stále více času v nemocnici.
Náročná léčba sama o sobě stojí nemalé prostředky, ale Kehoe veškeré trable svádí na sumy, které vedení Bathu pumpuje do školy, své největší chlouby. Osamocený protest osamělého farmáře zajde tak daleko, že odmítne dál platit hypotéku.
Tím však dosáhne maximálně toho, že se jako reálná ukáže možnost zabavení veškerého jeho majetku odpovědnými úřady.
Rok přináší dynamit
S něčím podobným se přehnaně hrdý a nezřídka arogantní muž odmítá smířit. Je na to ostatně dost dobře připravený. Zhruba během posledního roku totiž pod různými záminkami navštěvuje nenáviděnou školní budovu za jediným účelem.
„Potřebuji se na něco podívat, mám sepsat seznam nejnutnějších oprav,“ odkazuje na své postavení v radě ve chvíli, kdy ho někdo zastaví s logickou otázkou, co ho právě sem přivádí.
Kehoe sem ve skutečnosti postupně nosí desítky kilogramů dynamitu a dalších výbušnin. Neúprosně se blíží den, kdy se všem kolem sebe jednou provždy pomstí.
Mrtvola leží u kurníku
Ráno 18. května 1927 Andrew Kehoe nejprve zavraždí svou ženu.
Není přesně jasné, jakým způsobem to udělal, ale patologové se přiklánějí k variantě, že Ellen opakovaně udeřil nějakým těžkým předmětem do hlavy a způsobil tak nemocné manželce masivní krvácení do mozku.
Její mrtvolu najdou kriminalisté nedaleko kurníku pro kuřata. Zabiják se však toho dne teprve zahřívá. Krátce po mordu svou milovanou farmu zapálí.
Požárem to jen začíná
Na místo okamžitě vyrazí místní hasičská jednotka. V patách jsou jí mnohé další. Zpoceným mužům s tvářemi od popela neunikne, že Kehoe rozhodně nepřipomíná člověka, kterému právě hoří střecha nad hlavou. Dokonce se prý mírně usmívá.
Na žádné konkrétní otázky však není čas. Téměř ve stejné době, kdy přijedou na místo první policisté, ozve se mohutná exploze. Způsobí ji výbuch severního křídla školní budovy.
Oběti létají kolem
Paniku, která na místě plném dětí v té chvíli panuje, popíše později přeživší učitelka Bernice Sterlingová: „Nejprve mě napadlo, že začalo zemětřesení. Na pár okamžiků jsem oslepla.
Když jsem přišla trochu k sobě, zdálo se mi, že kolem mě létají lavice, knihy, zvířata i žáci. Skutečně to vypadalo, jako by je někdo vyhodil do vzduchu,“ pláče při vzpomínce na nejhorší den svého života. Na den, který ještě nedospěl do svého závěru.
Odpálí sebe i hřebíky
Jakmile se Kehoe přesvědčí, že se pozornost většiny záchranářů obrací směrem ke zdevastované škole, rozhodne se svůj děsivý plán dokončit. Nasedne do svého vozu a rozjede se přímo ke skupině vyděšených lidí.
Do vozu předtím nanosil různý kovový odpad, hřebíky, staré lopaty nebo kusy zrezivělých zemědělských strojů. Sebe i všechen tento vysoce nebezpečný materiál vyhodí do vzduchu. Výsledek? Výbuch a střepiny z vozu usmrtí další nevinné oběti jeho řádění.
Vyrobili jste mě!
Je obrovské štěstí, že se jeho zrůdný záměr nenaplnil úplně. Vyšetřovatelé totiž vzápětí najdou další 230 kilogramů výbušnin ukrytých v levém křídle školy. Jejich případná exploze by školu přinejmenším srovnala se zemí.
Až následujícího dne je objeveno tělo zavražděné Ellen. Je tak zdevastované, že dlouho není jisté, zda ostatky skutečně patří jí. „Zločinci se nerodí, ale jsou vyráběni,“ rozloučí se Andrew Kehoe se světem vzkazem naškrábaným na plot zničené farmy.
Všem je jasné, koho tímto vzkazem myslel. Bez smutečního obřadu jej pohřbí v neoznačeném hrobě na neznámém místě.
Nejhorší z nejhorších
Je velice pravděpodobné, že to žádnému z obyvatel Bathu nevadí. Zabiják Kehoe má totiž na svědomí 3 ženské a 3 mužské životy, a co je do značné míry nejhorší, také neuvěřitelných 38 životů dětských.
Tragédie v nenápadném michiganském městě dodnes, tedy i po více než 90 letech, platí za nejhorší školní masakr v historii Spojených států amerických. Nejen Američanům od té doby nezbývá než doufat, že jej už nikdy nikdo nepřekoná. Navzdory zarážejícímu počtu maniaků, kteří se o to pokoušejí.