Když se Alexandr Veliký koncem roku 325 př. n. l. vrací se svojí armádou z Indie na území Perské říše, cestou všichni hodují, tancují a zpívají. Vůz makedonského krále táhne osm koní.
Všichni Alexandrovi Velikému (356–323 př. n. l.) provolávají slávu, jako by byl sám bůh vína a veselí Dionysos – ta představa se mu moc líbí. Rozhodne se proto rozptýlit i své vojáky. Vzhledem k tomu, že se rád napije, má jasno:
„Uspořádáme pijáckou soutěž.“ Pro méně zdatné pijany je tahle výzva ale postrachem. Najdou se však tací, kteří si své síly změří ochotně a rádi. V jejich útrobách mizí jeden pohár vína za druhým. Řecký historik Plutarchos (asi 46–asi 127 n.
l.) uvádí, že vítězem soutěže se stal jistý Promachos, který dokázal vypít 13 litrů vína.
Vítězství si neužije
Jako odměnu mu sám vládce předává zlatý věnec. Jenže Promachos si vítězství moc neužije. Obrovské množství vína mu způsobí otravu alkoholem. O život bojuje tři dny, než vydechne naposledy.
Stejná smrt čeká ještě na dalších 41 účastníků pijáckého klání… Ovšem i samotnému Alexandrovi se víno brzy stane osudným. „Pijme na Hefaistionovu počest,“ vyzve Alexandr své spolubojovníky v červnu 323 př. n. l. a zvedne k ústům džbánek naplněný vínem.
Ze smrti přítele, kterého pohřbil na konci loňského roku, se stále nemůže vzpamatovat. Zhluboka si přihne. Je pořádně opilý, a tak už téměř nevnímá, jakou má víno chuť. Cosi blábolí, již mu ani není pořádně rozumět. Rychle vyprázdní džbánek až do dna.
Měl ve džbánku jed?
Krátce poté přichází horečka. Zesláblý muž už nedokáže ani mluvit, natož vstát. Umírá. Řecký historik Diodoros Sicilský (asi 90–asi 27 př. n.
l.) uvádí, že Alexandr dostal záchvat bolestí, když během hostiny vypil velkou nádobu nemíchaného vína.
Novozélandský toxikolog Leo Schep před čtyřmi lety přišel s teorií, že víno, které mocného vojevůdce zahubilo, zřejmě obsahovalo výtažek z jedovaté byliny kýchavice bílé. Silná chuť neředěného vína snad měla překrýt hořkost bylinného výtažku.
