Světoznámý alchymista svírá v rukou velmi zajímavou pozvánku. „Hodokvas u známého pána z Rožmberka, to si nemohu nechat ujít,“ utrousí pod vousy milovník dobrého jídla a hlavně dobrého vína.
Bonviván a aristokrat Petr Vok z Rožmberka je svým bujarým hodováním proslulý. Není divu, že Tycho Brahe pozvánku s chutí přijímá. To ale ještě netuší, že to bude poslední hostina v jeho životě.
Správa rodinných statků mladého Tycha Brahe (1546–1601) neláká.
Přestože pochází z jedné z nejvýznamnějších šlechtických rodin v Dánsku a jeho otec je tajným radou, mladý Tycho se tak trochu vzepře předem nalinkované budoucnosti a už jeho studia rétoriky a filozofie v Kodani dávají tušit, že se rozhodně nevydá cestou svého otce.
Ze svého šlechtického postavení a hlavně jmění vytěží maximum a může si dovolit věnovat se milované alchymii a astronomii, kde se stane špičkou ve svém oboru. Jeho zářnou kariéru však předčasně utne náhlá nemoc a nečekaná smrt. Spekulace o možných vinících a příčinách úmrtí na sebe nenechají dlouho čekat!
Laboratoř na Hvenu
Dobré vztahy s dánským králem Frederikem II. (1534–1588) Tychovi přihrají ostrov Hven, kde vědátor postaví observatoře Uranienborg a Stjerneborg.
„Tychovo hlavní sídlo Uranienborg bylo od počátku koncipováno jako velice promyšlená vědecká instituce,“ popisuje historik Ivo Purš.
„Musí měřit co nejpřesněji,“ zní Tychův neskromný požadavek, proto si vizíry, kterými pozoruje úhlové vzdálenosti mezi hvězdami na obloze, povětšinou vymýšlí a sestavuje sám.
Jako obvykle fouká silný vítr a návštěvníkům observatoře Uranienborg se naskytne ohromující podívaná. Dřevěné přístroje jsou instalovány na balkonech a pod náporem větru začínají doslova vibrovat. Za to Stjerneborg nabízí návštěvníkům úplně jiný zážitek.
Zde Tycho dbá na to, aby ocelové či měděné přístroje měly co nejmenší únosnou velikost a byly zakotveny na pevných kamenných soklech.
Tychovu vědeckou etudu na ostrově ale překazí osobní nevraživost mezi ním a mladičkým králem Kristiánem IV. (1577–1647).
Utajený otec?
Prameny se o vyostřeném vztahu mezi králem a alchymistou zmiňují jen velmi decentně. „Královna Sofie má k tomu astronomovi až moc blízko, vypadá to, že mnohem blíž než k Frederikovi,“ cvrlikají si škodolibě vrabci na střeše až v Anglii.
Ti odvážnější dokonce tvrdí, že Frederik není skutečným Kristiánovým otcem. Možná i to je důvod, proč královi rádci na teprve 19letého Kristiána neustále naléhají, aby se s astronomem vypořádal. Tychovi nakonec nezbude nic jiného, než Dánsko opustit.
I když tak učiní v relativním klidu, užírá jej obrovský pocit křivdy a své pocity dokonce vyjádří v básni Dánsko, co jsem si to zasloužil.
Příští zastávka Praha
Na dvoře Rudolfa II. Habsburského (1552–1612) je astronom a alchymista v roce 1599 přijat s otevřenou náručí. Jako osobní dar přináší panovníkovi jeden ze svých elixírů, který má léčit závažná onemocnění.
Přestože je právě Rudolf známý svou posedlostí nalézt zaručený způsob výroby zlata, drahocenný kov není zrovna to, čemu Tycho Brahe věnuje svou pozornost.
„Zlato pro mě není důležité, alchymie má přece mnohem vyšší poslání,“ míní a předmětem jeho zájmu se stává mimo jiné i výroba léčiv. Alchymie je pro Tycha skoro až něco posvátného.
„Své znalosti z alchymie předávej vždy pouze tomu, komu důvěřuješ, a víš, že je použije k dobrým věcem,“ nabádá jednoho ze svých žáků. U dvora Rudolfa II. je Brahe ve svém živlu.
V Benátkách nad Jizerou staví novou observatoř, kde se může naplno věnovat své práci. Těší se ze spolupráce s Tadeášem Hájkem z Hájku (1525–1600) a získává velmi schopného spolupracovníka v osobě Jana Keplera (1571–1630). Jenže netuší, že jeho spokojený život bude za pouhé dva roky tragicky ukončen.
Smrtonosná hostina
Je to vskutku povedený večer. Recepce u Petra Voka z Rožmberka (1539–1611) probíhá skvěle. Víno nestačí služebnictvo dolévat. I když se přece jen chybička vloudí. Tychův močový měchýř sotva vzdoruje velkému množství vypité tekutiny.
Etiketa ale hovoří jasně – císař musí od stolu vstát první. Alchymistovi tak nezbývá nic jiného, než dát nohy křížem. Jakmile se dostane Brahe domů, zastihne jej krutá bolest.
„Nemohl močit, jeho močová trubice se zřejmě tlakem přeložila a moč, která nemohla odcházet, se zřejmě dostala až do ledvin,“ shodují se astronom Martin Šolc a historik Ivo Purš.
Deset dní utrpení
Nedostatečnou funkcí ledvin se začnou v těle astronoma hromadit dusíkaté látky a Brahe je navíc sužován vysokými horečkami. „Ani přes závažné zdravotní obtíže nehodlá se omezovat v jídle ani v pití,“ popisuje první nešťastné dny jeho spolupracovník Kepler.
Stav se ale zhoršuje závratnou rychlostí a stupňují se horečky i bolest. Tychovo trápení skončí po dlouhých deseti dnech 24. října 1601. Jeho tělo je na poslední cestu připraveno vskutku důkladně.
Je pečlivě nabalzamováno silnou vrstvou červených mastí obsahujících mimo jiné i rtuť.
Otrava, ale kým?
Zpráva o předčasné smrti dánského alchymisty rychle obletí celou Evropu a brzy se objevují zaručeně pravdivé scénáře popisující, kdo za Tychovu bolestivou smrt může.
„Určitě byl otráven!“ nese se ulicemi a někteří dokonce podezírají astronomova nejbližšího spolupracovníka Jana Keplera. „Co když mu záviděl úspěchy? Bydlel s ním přece v jednom domě, takže měl spoustu příležitostí,“ popouští uzdu své fantazii lidé.
Zatímco teorií, kdo mohl stát za Brahovou smrtí přibývá, jasnou příčinu smrti v budoucnu nepřinesou ani nejmodernější metody.
Zbavil se ho král?
Poprask na počátku 20. století vyvolá nález vysokého množství rtuti v astronomových vlasech a vousech. A rtuť, jak je známo, může skutečně způsobit uremii. Následuje série vědeckých výzkumů, které si kladou za cíl odhalit, zda byl Tycho skutečně rtutí otráven.
„Král Kristian IV. najal vraha, aby se Tycha zbavil,“ přichází s překvapivým tvrzením dánský historik Peter Andersen a upozorňuje na dopis, který Brahe posílá do Kodaně pouhý rok před svou smrtí: „Merkurovi nemůžeme důvěřovat.
Tenhle Merkur je stejně potměšilý jako stejnojmenný kov!“ Podle Andersena má být zmiňovaný Merkur Tychovým nepřítelem. Mohl to být on, kdo mu usiloval o život?
Rtuť jej neotrávila
Nejnovější výsledky výzkumů hovoří jasně: „Množství rtuti, které bylo nalezeno v jeho vlasech a vousech, nemohlo způsobit otravu.“ Tycho jako alchymista s rtutí pracoval velmi často a množství elixírů, které vyrobil, tento prvek obsahovalo.
Velmi pravděpodobně se ale větší množství rtuti na vlasy a vousy dostalo při balzamování astronomova těla po jeho smrti. „Textilie, které se u něj v hrobu našly, byly prosyceny rtutí.
Ta nejspíše byla použita za účelem balzamování a mohla způsobit povrchové znečištění vzorků vousů,“ dospěl k názoru vědecký tým kolem docenta Jana Kučery. Ovšem vyloučit jiné typy otrav prozatím vědci nemohou.
I když se většina z nich přiklání k tomu, že Brahe zemřel přirozenou smrtí, stále se ve vzduchu vznáší otázka, co zapříčinilo selhání ledvin světoznámého astronoma.