Písečné pouště zaujímají jen část rozlohy povrchu souše. Vedle horkých pouští existují i pouště polární. Ty nejznámější se nalézají v Grónsku a na Antarktidě v oblastech polárních tlakových výší.
Antarktida se nachází na jižní polokouli a je největší a nejsušší pouští, která zaujímá rozlohu kolem 14 milionů km². Svou velikostí přesahuje Saharu dvojnásobně. Je to i více než rozloha Evropy.
Led a sníh
Tyto oblasti trvale pokrývá led a sníh. Pokrytí ledem však není pravidlem. Existují tzv. suchá údolí s kamenitým a skalnatým povrchem na Antarktidě, obklopená ledovcem. Nezaledněné polární pouště mají rozlohu 5 milionů km².
Průměrná teplota zde naměřená se v zimě pohybuje okolo -60 stupňů Celsia a v létě v rozmezí od -40 do -10 stupňů Celsia. Panuje tu extrémní sucho, ročně napadne jen 50 mm srážek. V ledových pustinách se z vyšších rostlin nevyskytují žádné.
Lze se setkat pouze s fotosyntetizujícími či jinými mikroorganizmy. Rostou zde nenáročné trávy a odolné křoviny. Ze zástupců živočichů lze spatřit např. tučňáky, mořské ptáky či ploutvonožce.
Najít je můžeme i pod vodou
Na dně oceánů se začínají utvářet holá místa bez života. I když se nejedná o pouště v pravém slova smyslu – nechybí zde totiž životodárná kapalina ale kyslík, nesou název mořské neboli podvodní pouště.
Na vině je oteplování vody, kvůli kterému ubývá kyslík, a s tím souvisí vznik mrtvých zón bez života. Podle některých vědců stojí za tímto fenoménem globální oteplovaní. Teplejší voda váže méně kyslíku, a tak organizmům ve větších hloubkách „dochází dech“.
Zároveň je třeba zmínit jev El Niño, který každých sedm let mění proudění vody. Místa s podmínkami typickými pro pouště pod vodou najdeme např. v okolí rovníkové oblasti Tichého oceánu u amerického kontinentu nebo u břehů Indie.
