Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 měly být pro Adolfa Hitlera a vedení NSDAP, kteří za tři roky rozpoutají nejstrašnější válku, jakou svět kdy poznal, především výkladní skříní jeho tezí o nadřazenosti árijské rasy nad všemi ostatními.
Když tedy do Berlína dorazila americká výprava s černošskými atlety, německé deníky nešetřily posměšnými poznámkami, přirovnáváním k opicím a podobně.
Pak ale na plochu olympijského stadionu vstoupil mladý muž jménem Jesse Owens a všechny Hitlerovy teze úplně rozmetal.
ATLETICKÝ TALENT PROTI NENÁVISTI PUBLIKA
Owens se narodil v roce 1908 a už na střední škole se začal projevovat jako ohromný talent.
Vyrovnal světový rekord na sto yardů, navíc to byl i vynikající dálkař, před olympiádou skočil světový rekord 813 centimetrů, který nikdo nepřekonal bezmála 25 let, a tak nebylo divu, že jako člen americké výpravy odcestoval na olympijské hry.
V Berlíně to však měl těžké. Diváci zmanipulovaní nacistickou propagandou na něj i ostatní černošské atlety dělají opičí posunky, vysmívají se mu i média.
Ale už třetí den olympiády se Owens postavil na start finále na 100 metrů a časem 10.3 vteřiny s přehledem vyhrál před svým kolegou a kamarádem Ralphem Metcalfem. O dva dny později vyhrál časem 20.7 vteřiny i finále dvoustovky.
To už bylo moc nejen na diváky, ale dokonce i na samotného Adolfa Hitlera. Postupně se přestal účastnit předávání medailí vítězům – dodnes se traduje, že to udělal proto, aby nemusel Owensovi podat ruku.
V DÁLCE HO ZACHRÁNÍ HLAVNÍ SOUPEŘ
Poslední Owensův individuální start byl ve skoku do dálky, kde byl hlavním favoritem. Tehdy se skákaly tři pokusy, ne šest jako dnes. Owensovi se ale nedařilo a dvakrát přešlápl odrazové břevno.
Před třetím pokusem se však u něj zastavil německý skokan Carl Ludwig Long, který v té době vedl. Pochopitelně to byl árijec jako poleno, ale s nacistickými myšlenkami o nadřazenosti této rasy nesouhlasil.
Zvítězil u něj sportovní duch a poradil Owensovi, jak si lépe vyměřit délku rozběhu. Tahle Ludwigova rada vyšla tak dokonale, že Owens ho posledním skokem dlouhým 806 centimetrů překonal a získal třetí zlato. Long skončil druhý.
Na stupních vítězů pak vznikla památná fotografie, na které Owens zdraví americkou vlajku salutováním, zatímco vedle něj stojící Long zdraví německou vlajku typickou zdviženou pravicí.
Ke třem zlatým medailím přidal Jesse Owens ještě čtvrtou jako člen vítězné americké štafety na 4×100 metrů. Hitler mohl puknout vzteky. Jeho propagace árijské nadřazenosti byly definitivně v troskách.
A německá filmařka Leni Reifenstahlová, která točila filmy propagující nacismus, musela chtě nechtě Owensova vítězství zařadit do svého dokumentu Olympia, který vyšel o dva roky později.
DOMA HO NEPŘIJALI
Owensův životní příběh ale mnichovskou olympiádou neskončil a bohužel už nebyl tak úspěšný. Po olympiádě chtěl využít úspěchu a objevit se v reklamách, ale to rozzuřilo americkou výpravu, protože sportovci tehdy nesměli působit jako profesionálové.
Odebrala Owensovi amatérský statut a tím mu de facto ukončila kariéru. Owens navíc musel ve Státech dál respektovat rasovou segregaci – bydlet jen v hotelích pro černé, jíst jen v restauracích pro černé.
Odmítl se s ním setkat americký prezident Nixon a nikde se mu nedařilo najít pořádné zaměstnání. Skončil tedy jako estrádní závodník proti všemožným lidským i zvířecím soupeřům nebo motorkám, kterým dokonce dával náskok. Jen sem tam se objevil v nějaké reklamě.
Uznání se tak Jessemu Owensovi dostalo až na konci života. V roce 1976 dostal od prezidenta Forda nejvyšší možné vyznamenání občanovi USA – Medaili svobody. V roce 1979 k tomu nový prezident Jimmy Carter přidal ještě ocenění Živá legenda.
O rok později, 31. března 1980, Jesse Owens umírá na rakovinu plic. Až na samém sklonku jeho života dokázala jeho rodná země docenit, že nacisty a jejich zvrácené ideje potupil dávno předtím, než padl první výstřel druhé světové války.
