Pocta hrdinovi, který utrpěl zranění v boji, napsaná jeho krví. Tak romanticky se údajně zrodil znak španělského království.
Západofrancký král a římský císař Karel II. Holý (823‒877) po jednom z bojů s Normany noří prsty do krve svého zraněného spojence, barcelonského hraběte Guifreda I. (†897).
Na jeho dosud prázdný štít pak rukou omočenou v krvi namaluje čtyři pruhy. Právě v tomto příběhu se prý nachází základ pro španělskou vlajku používanou už od roku 1793.
Osmisetleté zpoždění
Vyprávění legendy ale má jeden podstatný háček: Zatímco aktéři příběhu žili v 9. století, samotná pověst se zrodila až v 17. století. Tedy dlouhých osm set poté, co k události mělo dojít. Je tedy otázkou, zda ji můžeme považovat za pravdivou. Jisté je jedno:
Barcelonské hrabství se roku 1162 stává trvalou součástí Aragonského království.
Jenom jedno z šesti polí
Červenozlaté pruhy, odkazující na Aragonské království, v současnosti tvoří ale jenom jedno ze šesti polí španělského znaku.
Doplňují ho znaky Kastilie (hrad), Leónu (lev), Granady (granátové jablko) a Navarry (řetězy) a také erb anjouovské větve Bourbonů, kteří ve Španělsku dodnes vládnou.
