Nejslavnější automobilový závod světa, 24 hodin Le Mans, nebyl v 50. letech jen obrovskou podívanou pro diváky, ale v době po druhé světové válce vítané povyražení.
Na ročník 1955 se sjelo do francouzského městečka Le Mans téměř tři sta tisíc diváků, kteří se těšili na dlouhý závod. Netušili, že za takový zážitek desítky z nich zaplatí životem.
Zatímco dnes jsou pravidla ohledně počtu jezdců v týmech jasně daná a v každém voze se střídá trojice pilotů, v 50. letech si s pravidly nikdo hlavu příliš nelámal. Například o tři roky dříve odjel domácí Pierre Levegh prakticky celý závod sám.
Dokonce by i pravděpodobně vyhrál, ale po 23 hodinách se mu porouchalo auto.
Teď v roce 1955 je bezmála padesátiletý Levegh na startu znovu, ale konkurence není lehká, a tak Levegh společně s kopilotem Fitchem obsadil jeden z továrních vozů automobilky Mercedes Benz.
V druhém seděli úřadující mistr světa F1 Juan Manuel Fangio z Argentiny a jeho stájový kolega Stirling Moss. Hlavním konkurentem Mercedesu byl Jaguar v čele s dalším pilotem F1 Mikem Hawthornem.
NEŠŤASTNÝ HAWTHORNŮV MANÉVR VŠECHNO ODSTARTOVAL
V úvodních fázích závodu vedl Castelotti na Ferrari, ale postupně se o vedení začali přetahovat právě Fangio a Hawthorn.
Po dvou a půl hodinách stále vedl Hawthorn, v poslední zatáčce před cílovou rovinkou a depem měl před sebou o kolo zpět jedoucího Lance Macklina, za oběma se držel Pierre Levegh, také o kolo zpět, a skupinku uzavíral v tu chvíli druhý Fangio. A pak se to stalo.
Hawthorn se rozhodl zajet do depa, ale ještě předtím chtěl předjet Macklina. Dostal se před něj, ale hned poté dupl na brzdy, aby se trefil do boxu. Překvapený Macklin strhl volant doleva, ale tam už ho míjel rychlostí přes 240 kilometrů v hodině Levegh.
Ten už nestihl nijak zareagovat, pouze stačil dát znamení za ním jedoucímu Fangiovi. Díky tomuto gestu vyvázl argentinský mistr světa bez zranění.
Zatímco se prosmýkl mezi Hawthornem a Macklinem, Leveghův Mercedes naletěl plnou rychlostí na Macklinův vůz jako na rampu a katapultoval se přímo mezi diváky. Levegh vypadl z auta na silnici a náraz ho okamžitě zabil.
Odtržená kapota některé diváky doslova setnula. Motor, který při nárazu vyletěl z auta, explodoval jako granát a proražená palivová nádrž zapálila torzo toho, co ještě před vteřinou bylo Leveghovým Mercedesem.
Ten byl vyroben revoluční technologií převážně ze slitin hořčíku, a měl tak menší zápalnou teplotu. S touto slitinou neměli hasiči absolutně žádné zkušenosti. Plameny tak šlehaly s netušenou intenzitou a hasiči nevěděli, co mají dělat.
HAWTHORN SLAVIL VÍTĚZSTVÍ
Nastala absolutní hysterie. Všude kolem krev a mrtvá těla. Oficiální záznamy uvádějí 84 mrtvých včetně Pierra Levegha. Macklin z havárie vyvázl se zdravou kůží, ale jak se snažil zvládnout nekontrolovatelný vůz, zabil ve smyku jednoho z přihlížejících.
A co je ještě neuvěřitelnější, tohle nebyl konec. Organizátoři se báli, že kdyby byl závod zrušen, odjíždějící diváci by zablokovali přístupové cesty sanitkám, a tak závod pokračoval.
Až před půlnocí se Mercedes ze solidarity k obětem rozhodl stáhnout oba své zbývající vozy, přestože v tu chvíli jely na prvních dvou místech.
Pro vítězství si tak dojeli Hawthorn a střídající pilot Bueb, kteří nadšeně slavili, jako by nic jiného neexistovalo. To už bylo moc i na novináře, kteří si v té době téměř nedovolovali automobilové závodníky kritizovat.
Druhý den obletěly obrázky z Le Mans celý svět. Francouzské deníky pak na titulní straně zveřejnily záběr Hawthorna s Buebem, jak stříkají šampaňským, a doprovodili to všeříkajícím komentářem. Text titulku zněl: Na zdraví, pane Hawthorne.
Nehoda v Le Mans ovlivnila automobilové závody na mnoho let dopředu. Vyšetřování sice prokázalo, že za ni nemohl žádný z pilotů, ale pořadatelé se okamžitě poučili.
Pro další ročníky oddělili depa od dráhy, okruh prošel změnou, aby byl bezpečnější, a především byly lépe ohrazeny divácké tribuny.
Nehoda zároveň rozpoutala debaty o bezpečnosti automobilových závodů a ve Švýcarsku byly v reakci na tuto nehodu okruhové závody dodnes zcela zakázány.
Mike Hawthorn se stal v roce 1958 mistrem formule 1, ale dva měsíce po zisku titulu se zabil při dopravní nehodě, když chtěl se svým Jaguarem předjet pomaleji jedoucí auto. Bylo mu 29 let.
Juan Manuel Fangio ke svým dvěma titulům mistra světa formule 1 přidal ještě tři další. V 51 závodech si připsal 24 vítězství a je dodnes považován za jednoho z nejlepších pilotů historie.
Lance Macklin se v září 1955 účastnil dalšího závodu, ale opět se přimotal do smrtelné nehody.
Následně opustil automobilové závody jednou provždy a zemřel v roce 2002. Automobilky Mercedes-Benz dokončily zbylé závody ročníku 1955 a stáhly se z motoristického světa. Na okruzích se znovu objevily až v roce 1985.
