Už mince ze 12. století zdobí symbol orlice. Císaři Svaté říše římské se pyšní nejprve jednohlavou orlicí, poté dvouhlavým orlem.
V heraldice se jednohlavý orel označuje jako orlice. Dvouhlavá orel se poté stává na dlouhá staletí říšským znakem platným až do zániku impéria, ke kterému došlo roku 1806.
Přibude erb
Majestátního ptáka potom dědí Německý spolek, založený roku 1815. Po sjednocení Německa v roce 1871 a založení Německého císařství si ale Němci vyberou do znaku nikoli dvouhlavého orla, ale původní jednohlavou orlici.
Té roku 1889 přibude na prsou pruský znak a erb vládnoucích Hohenzollernů.
Opět tradiční podoba
Nechybí obtočený Řád černé orlice a císařská koruna. Roku 1918 při vyhlášení Výmarské republiky ze znaku ovšem mizí všechno, co připomíná monarchii. Němci na ni chtějí jednou provždy zapomenout. Nemají zájem, aby jim ji cokoliv připomínalo.
Zůstává jenom jednoduchá černá orlice, kterou v letech 1933–1945, v době nacistické vlády, zhyzdí hákový kříž. Po válce se však vrací zpět ke své tradiční podobě ve zlatém štítě.
