O to, že si mohou večer zajít do kina, a na dvě hodiny se v setmělém sále ponořit do úžasných příběhů, také Češi, se postaral nadšenec, který u nás jako první předvedl pohyblivé obrázky.

Stejně jako jeho zdárnější bratr Rudolf (1861–1939), který to později dotáhne až na rektora ČVUT, studuje Jan Kříženecký (1868–1921) architekturu. Mnohem víc ho však láká fotografie, ve které dosáhne značných úspěchů.

Praha mu kupříkladu vděčí za čtyři tisíce fotografií Josefova a Starého města, než je počátkem 20. století smete demoliční akce známá jako Pražská asanace.

Inspirují ho Lumiérové

Jako vášnivý fotograf se nadchne pro žhavou novinku – kinematograf bratří Lumiérů, který v říjnu 1896 zavítá do Prahy a v Hybernské ulici předvádí za doprovodu hudby z fonogramu své pohyblivé obrázky.

Kříženecký je jedním z prvních diváků a okamžitě začne uvažovat o koupi kamery. O necelé dva roky později se na ni složí se svým nerozlučným kamarádem Josefem Františkem Pokorným (není to totiž levná záležitost.

Za dvě takové by se dal v Praze koupit starší rodinný domek). Spolu s kamerou dostává také šest kotoučů filmu, na které natáčí první filmy, jimiž se chystá oživit právě připravovanou Výstavu architektury a inženýrství.

Natočené filmy mu nejprve vyvolávají v Lyonu, později to zkusí sám a zpočátku je vyvolává doma v koupelně a suší rozvěšené na pavlači.

První v habsburské monarchii

Velká chvíle pro budoucí české filmové fandy nastává 19. června 1898, kdy Kříženecký poprvé promítá své filmy zvědavcům, kteří se na výstavě rozhodnou vstoupit do Českého kinematografu zřízeného v dřevěné stavbě divadla Urania.

Odcházejí nadšení. Vidí úplně první filmové záběry ze života Prahy a později i záběry z výstavy, takže někteří mohou dokonce na plátně spatřit sami sebe nebo své přátele.

„Jediné nebezpečí, jež jest spojeno s kinematografem, ale nebude snad na závadu, mohlo by býti asi to, že by dovedl veřejně prozraditi nějaké dostaveníčko,“ reaguje tisk ve zprávách z výstavy.

K původním dokumentům přidává Kříženecký dokonce i první české hrané filmy nazvané Dostaveníčko ve mlýnici, Smích a pláč, Výstavní párkař a lepič plakátů.

Hlavní roli si ve všech zahraje oblíbený lidový herec, bavič a písničkář Josef Šváb-Malostranský (1860-1932), který se sám nabídne, když se doslechne o chystaném natáčení.

Čechy se tak stávají šestou zemí na světě a Praha prvním městem habsburské monarchie, kde se začne s filmováním.

Smrt v zapomnění

Ještě na přelomu století se zdá, že je Kříženecký za vodou. Natáčí, promítá, přednáší o filmu, ožení se s chudou leč pohlednou prodavačkou Marií, narodí se mu syn Zdeněk. Jenže pak se to zvrtne.

Podnikatelským plánům se nedaří, natáčením dalšího filmu se zadluží a navíc má doma dusno, protože si začne milostnou pletku s mladou učitelkou Zdeňkou Klejzarovou. Po válce se navíc přidají zdravotní problémy. Umírá v roce 1921, aniž by to tehdejší tisk zaznamenal.