I muži mají své dny. A během nich razí heslo, že nové je vždycky lepší. Ve vzduchu se v tu chvíli vznáší strašák jménem nevěra. Jenže oni si prostě nemohou pomoct. Jsou totiž obětí tzv. Coolidgeova efektu.
To máte doma hodnou ženu, všechno vám klape, a to i v ložnici, jenže když vám v hledáčku uvízne nová přitažlivá kolegyně, kamarádka či známá, stejně ve vás zabliká jakási kontrolka a vy se neochvějně snažíte dostat do její přízně.
A přesně o tom je Coolidgeův efekt, biologický jev, který hlásá, že monogamie zkrátka není v mužské přirozenosti.
Transparentní příhoda s kohoutem
Neví se, jestli je ta historka pravdivá.
Pravděpodobně jde o pouhou anekdotu, veselou fabulaci, kterou se behaviorálního endokrinologa Franka A. Beache (1911–1988), muže, který termín „Coolidgeův efekt“ na konci 50. let minulého století zavede, snaží pobavit jeden z jeho studentů. To bylo tak:
Na konci svého funkčního období se americký prezident Calvin Coolidge (1872–1933) vydá s manželkou na prohlídku jakési farmy. Paní Coolidgeovou na ní v jednu chvíli zaujme pářící se kohout se slepicí.
„Jak často spolu takto dovádějí?“ zeptá se místního pracovníka. „Mnohokrát denně,“ dostane odpověď. „Řekněte to prosím prezidentovi, až přijde,“ ušklíbne se dáma.
Když se tak stane, Coolidge ani nehne brvou a zajímá se, zda to kohout dělá pokaždé se stejnou slepicí. „Ale ne pane prezidente, pokaždé je to jiná,“ odvětí pracovník. „Řekněte to paní Coolidgeové,“ kontruje hlava Spojených států.
Nové je vždycky lepší!
Dnes tento, zřejmě vymyšlený příběh dávají odborníci k dobru, kdykoliv mají někomu vysvětlit princip Coolidgeova efektu. S jeho odhalováním se začne v 50. letech a je u toho už zmíněný Frank A. Beach. Hlavními protagonisty prvních experimentů jsou krysy.
Do uzavřeného výběhu je umístěno několik samic v říji a k nim jeden samec. Ten se prakticky okamžitě začne se všemi pářit a to tak dlouho, než padne vyčerpáním. Samice se ho snaží povzbudit k aktu šťouchám a olizováním, on ale na nic z toho nereaguje.
Probere se až ve chvíli, kdy je do výběhu přidána nová samice. V ten okamžik automaticky ožije a začne se vzájemným pářením.
Změna je život
Za všechno může zvýšená hladina dopaminu a její následný vliv na limbický systém, uskupení mozkových struktur, podílející se na podpoře řady funkcí, včetně chování a emocí.
Během krysích experimentů dochází k nárůstu dopaminu u samce pokaždé v momentě, kdy je mu představena nová samice, stejně jako při první kopulaci s ní. Jakmile dostane do výběhu „to, co zná“, hladina dopaminu se nijak závratně nezvedne.
Řečeno odborným jazykem – opakovaná expozice sexuálního symbolu působí tlumivě, zatímco prezentace nového objektu stimuluje. Zkrátka, aby se libido udrželo, je potřeba měnit samice. Příroda to tak chce. A neplatí to jen u zvířecích samců, ale také u těch lidských.
Porno místo skutečného sexu
Nejde o to, že by jimi od rána do večera zmítaly sexuální vášně. Coolidgeův efekt ale znamená občasnou nevyhnutelnou touhu si i přes spokojenost v dlouhodobém vztahu krátkodobě „zazlobit“.
Stálý partnerský svazek si lze představit jako klidný přístav jistoty, ze kterého loď čas od času vyplouvá za dobrodružstvím v divokých vodách. To ale většinou nemá dlouhého trvání. Doma je totiž doma. Nejde ale jen o fyzické dovádění, ale také to virtuální.
Příkladem Coolidgeova efektu může být i fakt, že řada mužů místo obšťastňování své stálé partnerky dává přednost sebeuspokojování u pornografických videí. To je následek vlivu dopaminu během vyhledávání nových stimulů, i když jenom virtuálních.
U samic, respektive u žen se Coolidgeův efekt objevuje také, ovšem v daleko menší míře.