Lidské ostatky se neukládaly vždy jenom do hrobů. Nejednou posloužily jako trofeje, alespoň pokud šlo o lebky nepřátel. Zároveň také náležely k předmětům určeným k různým rituálům, například k pití.

Už řecký historik Herodotos (asi 484‒425 př. n. l.) upozorňuje na východoevropský národ Skythů, který si z lebek vyráběl poháry. K podobným praktikám se uchylovali i staří Číňané nebo Vikingové či obyvatelé Polynésie.

Poháry sloužily k rituálům

Pravděpodobně nejstaršími uživateli číší z lebek se ale stali obyvatelé britských ostrovů, a to už v době před asi 15 000 lety, kdy Británie ještě byla součástí evropské pevniny. Svědčí o tom nálezy z jihoanglické Goughovy jeskyně.

Lidem, pocházejícím z tzv. magdalénské kultury a žijícím na území dnešního anglického Somersetu, lebky sloužily k rituálním účelům.

Všechno potvrzují analýzy

Uvedená fakta dokazují minimálně tři jeskynní nálezy jedné dětské a dvou dospělých lebek. Jejich analýzy jednoznačně dokládají, že ostrované uměli pomocí pazourků a dalších kamenných nástrojů z lebek velmi dobře odstranit měkké tkáně.

Z mozkovny potom zhotovili originální nádobu ve tvaru misky.