Celkem 17 kamenných bloků spojených šesti překlady a otočených k východu Slunce v okamžiku letního Slunovratu. Tak vypadá Stonehenge, komplex kamenných megalitů nacházející se asi 13 km od anglického městečka Salisbury.
Stavba Stonehenge začala asi kolem roku 3100 př. n. l. Jako první ji v novověku pro anglického krále Jakuba I. Stuarta (1566-1627) popsal jeho architekt Inigo Jones (1573-1652).
Vykopávky pod dohledem vědců ale začínají až ve 20. století.
Na neobvyklý objekt upozornil v roce 1910 amatérský britský letec Horatio Barber (1875-1964) se svým doma vyrobeným letounem monumenty těsně minul, poprvé na ně jasně v moderní době poukázal. Vykopávky se začaly rozbíhat.
V centru pozornosti Angličanů se ale ocitly už dávno. K boomu vykopávek dochází hlavně po roce 2000. Přesto je dosud záhadou k čemu objekt z neolitu a doby bronzové sloužil.
Objevují se teorie, že šlo o pohřebiště, chrám Slunce, svatyni nebo znázornění astronomického kalendáře.
Kruh jam a původ kamenů
U Durrigton Walls v sousedství salisburského pomníku narazili v červnu 2020 badatelé na kruh jam, každou o průměru 10 a více metrů a hloubce přes 5 metrů. Postaven byl ve stejné době a vědci naznačili, že zde mohli žít komunity stavitelů Stonehenge.
Tým geomorfologa Davida Nashe z Univerzity v Brightonu v červenci 2020 prokázal, že monolity mají původ v cca 25 km vzdálené lokalitě Marlborough Downs. Celkem 50 z 52 stonehengských kamenů má stejné složení jako marlboroughské pískovce.
Další kruh pro cestovatele z neolitu
Ve Walesu vědci objevili v únoru 2021 kamenný kruh z neolitu. Má stejný průměr 110 metrů jako příkop kolem Stonehenge a je také orientován k východu Slunce. Podporuje to teorii, že památník mohl stát původně ve Walesu a do hrabství Wiltshire byl přemístěn.
Poblíž kamenných mohyl se postupně našlo asi 300-400 pohřbů. V některých nechybějí artefakty i z Řecka či Dánska.
Podle vyjádření britské osteoarcheoložky Jackie McKinleyové z ledna 2022 to dokazuje, že na místo cestovali lidé z různých koutů Evropy.