„Tschechengesindel (Český ksindl),“ sykne rozzuřeně nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. „Však já ho naučím poslouchat,“ prohlásí, když ve funkci vystřídá podle názoru Adolfa Hitlera slabého Konstantina von Neuratha. Recept na poslušnost už má připravený!
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1904–1942) hned po svém příjezdu do Prahy vyhlašuje novinkou, kterou obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava dosud neznali.
Od 27. září 1941 platí Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu. Podle tohoto výnosu jsou „dovoleny odchylky od platného práva“.
Nový stav znamená i to, že „říšský protektor může přenést tato mimořádná oprávnění na jemu podřízené orgány“. Vše vyhlašuje rozhlas ve 22.00 hodin.
Než se Češi stihnou zorientovat, už je tu další nařízení v podobě stanného právo, které začíná platit od 28. září 1941 od 12 hodin.
V obvodech oberlandrátů (seskupení politických okresů) Praha, Brno, Moravská Ostrava, Olomouc, Hradec Králové a Kladno tento výjimečný stav zakazuje „srocování, shlukování, shromažďování v uzavřených místnostech a pod širým nebem, na veřejných ulicích a náměstích“.
Později od 1. října 1941 je stanné právo rozšířeno ještě o tři další okresy. Lidé mají zůstávat doma, všechny zábavní podniky zavírají nejpozději ve 22.00 hodin. Ke hněvu gestapáků může přispět i okno svítící v noci do tmy, zatemnění je povinné.
Provaz za porážku
Jaké trumfy dává nový právní stav Heydrichovi do rukou? Prakticky neomezenou moc gestapa. Ihned vznikají tříčlenné stanné soudy. Rozsudky se provádějí okamžitě.
„Bezpečnostní policie tak dostala do ruky nový nástroj, když držela v ruce vše, od obvinění až po rozsudek, proti němuž nebylo odvolání, a vymkla se tak jakékoli kontrole ze strany justičních orgánů,“ líčí současný historik Vladimír Filip.
Důkazem se stává například stručná zpráva České tiskové kanceláře z 9. října 1941: „Pro hospodářskou sabotáž ve smyslu nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 27. září 1941 byli odsouzeni stannými soudy v Praze a v Brně k smrti provazem:
Václav Beneš, řeznický mistr z Prahy, Josef Salák, komisionář s dobytkem z Prahy, Žid Arnošt Weiss z Moravské Ostravy, jakož i dalších sedm osob, mezi nimi i čtyři Židé.“ Výčty odsouzených na smrt přibývají, den co den zní jejich jména z rozhlasu.
K nejvyššímu trestu stačí i utajená porážka dobytčete, u sedláků neplnění zemědělských dodávek německé válečné mašinérii nebo černý obchod.
Došla jim trpělivost
Heydrich se rozhodl naložit s „českým ksindlem“ tak krutě, protože před jeho příjezdem do Prahy role domácího odboje dlouhodobě posilovala. Pokusy malých a špatně vyzbrojených skupin se změnily v koordinovanější a větší akce. Němci mají vztek.
Takovému vývoji musejí stůj co stůj zabránit. Nelíbí se jim, že protektorátní produkce, která je pro německé hospodářství mimořádně důležitá, klesla kvůli sabotážím zhruba o třetinu.
Neposlušnost Čechů přiživují také ilegální časopisy a letáky, které často kdosi pod rouškou noci drze vylepuje i na veřejné budovy. Nikdo se k ničemu nehlásí, ale hesla dávají Čechům víru, že protektorát jednoho dne skončí.
Německou propagandistickou akci „V“, která odstartovala 17. července 1941, obyvatelé protektorátu zcela ignorovali.
Cukr a bič
„Roli hrály dvě zásadní akce, a to požár skladiště pohonných hmot v Náchodě v srpnu 1941 a výbuch bomby v německém internátu v Letovicích v polovině září 1941,“ vypovídá po válce bývalý státní ministr pro Protektorát Čechy a Moravu Karl Hermann Frank (1898–1946) o tom, co podnítilo vyhlášení prvního stanného práva u nás.
Německý pohár trpělivosti přetekl. Heydrich se rozhodne dát Čechům na vědomí, kdo je na jejich území pánem, což zdůrazní i ve svém projevu 2. října 1941 v Černínském paláci před předními představiteli německé protektorátní správy.
Bude praktikovat politiku cukru a biče.
1. prosince 1941 ve většině oblastí stanné právo zruší, ponechá ho v platnosti už jen v Praze a Brně, kde vyprší až 20. ledna 1942. Zastupující protektor udělá i některé zdánlivé ústupky, když propustí některé ze zatčených ze 17. listopadu 1939. Také zvýší obyvatelům příděly.
Jde ale jenom o zástěrku skutečného stavu. Štvanice na odbojáře pokračuje a je úspěšná. Do jara 1942 se podaří rozbít centrum odbojové organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). První stanného právo přináší svoji hořkou bilanci: soudy poslaly na smrt 486 lidí a dalších 2242 do koncentračních táborů.