Boží soud. Kdo by o něm – třeba jen z pověstí – někdy neslyšel? Jan Sladký Kozina a jeho zvolání může být jen legendou, ale co velmistr templářů Jacques De Molay? Do roka po jeho povolání k božímu soudu opravdu zemře král i papež! Je boží soud jen metaforou, nebo skutečně funguje?
„Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží!
Hin se hukáže, hdo z nás –“ tak hrozí pod šibenicí podle Aloise Jiráska (1851–1930) a jeho Starých pověstí českých Jan Sladký Kozina (1652–1695) vůdce chodovského povstání ze 17. století svému úhlavnímu nepříteli Wolfu Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu (1634–1696).
Pověst? Data však sedí…
Pozoruhodné je, že ačkoli jde jen údajně jen o legendu, dochovaná historická data obou účastníků božího soudu do puntíku sedí.
Podle docenta Františka Roubíka (1890–1974), historika a autora publikace Dějiny Chodů a Domažlic, Kozinu v Plzni oběsí 28. listopadu 1695, Lamminger umírá necelý rok poté, 2. listopadu 1696. Lze skutečně předvolávat k božímu soudu a způsobit tak smrt?
Prokleje krále i papeže
Další případ podivné shody okolností je smrt velmistra templářů Jacquesa Bernarda de Molaye (1243–1314).
Po krutém procesu s templáři jsou on a normandský preceptor templářů 18. března Geoffroy de Charney (asi 1251–1314) na ostrůvku Île de la Cité v Paříži upáleni.
K události se opět váže pověst, že jeden z upalovaných v plamenech povolá francouzského krále a strůjce procesu s templáři Filipa IV. Sličného (1268–1314) i papeže Klementa V. (asi 1264–1314), který není schopný rytířský řád ochránit, k božímu soudu.
Jak to dopadne? Papež umírá 20. dubna, tedy prakticky měsíc poté, a král 29. listopadu, což je stále v roční lhůtě.
Je to jenom náhoda?
Historik Dušan Foltýn (*1966) z Akademie věd k slavnému prokletí upozorňuje, že „pokud taková informace pochází z díla básníka či literáta dané doby, je v ní nepochybně jakási básnická licence a jeho pohled na to, jestli událost a trest byly spravedlivé.“ Z toho tedy vyplývá, že kompletní pravdu o posledních okamžicích dnes již zjistíme jen těžko
Boží soud vepsaný v genech?
Ještě skeptičtější je francouzský historik Alain Demurger (*1939), když říká:
„Král, jemuž bylo 45 let a jehož předkové umírali také poměrně mladí, a papež, který byl vážně nemocný a kterému všechny tyto procesy mu na zdraví nepřidaly, si mohli dovolit umřít ten samý rok.
Je dost možné, že se jedná o náhodu.“ Je to ale vážně jenom náhoda, nebo boží spravedlnost?
Pět dní králem
Pokud byla kletba vyřknuta, zdá se, že dopadne na celý rod Filipa Sličného. Mužská linie Kapetovců vymře do 14 let!
Králův první syn a následník Ludvík X. Svárlivý (1289–1316) v roce 1316 podlehne horečce, jeho pohrobek Jan (1316–1316) žije jen pět dní – i když je po celý svůj život králem.
Synové ani vnuci nepřežijí
Filipův druhý syn, který podle některých spekulací stojí za smrtí bratra i synovce, Filip V. Dlouhý (1291–1322), zemře na úplavici.
Oba jeho synové zemřou ještě v dětství, Ludvík roku 1316 a Filip roku 1321. Vlády se ujme poslední syn Filipa Sličného, negramotný Karel IV. Sličný (1294–1328) a umře po šesti letech. Může i za to boží soud?
Boží soud – bezva kšeft!
Raný středověk zná pojem boží soud (ordál) jako způsob prokázání neviny. Mohl se k němu odvolat obviněný, který nebyl schopen svou nevinu jinak dosvědčit. Předpokládalo se, že Bůh vyjeví jasně svou vůli.
Ordál měl různé podoby: často šlo o zkoušku ohněm, kdy měl obviněný třeba přejít bez úhony žhavé uhlíky nebo zkoušku vodou, kdy se nesměl svázaný potopit. Jednou z možností byly i souboje.
Kdo se nemohl souboje zúčastnit, směl si najmout náhradníka. Po světě chodili bojovníci, kteří se božím soudem slušně živili. Katolická církev ordál v roce 1214 zakázala. Přesto se praktikoval dál, v některých zemích až do 19. století.
