Pro každého znamená něco jiného. Mnozí lidé sem chodí za zábavou, jiní odpočívat a užívat si zeleně, další sportovat. A pro některé lidi je místem k nostalgickým vzpomínkám na staré zlaté časy.

Svět ho ale zná hlavně díky gigantickému ruskému kolu, které se stalo vídeňskou ikonou.

Když se mluví o Prátru, mnozí lidé mají na mysli pouze zábavní park, který se nachází v severozápadním cípu asi 6 km2 rozlehlé oblasti, tvořené hlavně lužní krajinou u Dunaje a je jen její poměrně malou částí.

Ale ta je doslova nabitá atrakcemi a její historie je více než barvitá.

Bavte se, Vídeňané!

Vše začíná v roce 1766, kdy osvícenský císař Josef II. (1741-1790) věnuje tento císařský lovecký revír obyvatelům Vídně, aby sem mohli jezdit na výlety a za zábavou.

Místní podnikatelé se chopí příležitosti a brzy je zde okolo stovky prodejců vína, piva, kávy, perníku anebo třeba uzenin.

Objeví se také lidové divadlo s šaškem Hanswurstem (také nazývaným Wurstel), podle kterého se dodnes neoficiálně přezdívá zábavní části parku Wurstelprater, vyrostou i kuželny, houpačky nebo kolotoče. Rok 1771 přináší první ohňostroj.

Všechna tato lákadla přivábí do Prátru davy návštěvníků a místo se stává čím dál populárnějším. A to i v následujícím století.

V nadživotní velikosti

V dubnu 1840 dostává kouzelník a showman řeckého původu Basilio Calafati (1800-1878), vystupující v Prátru, povolení k provozování kolotoče s dřevěnými poníky.

Dva z nich zakrátko nahradí lokomotivami a na stožár kolotoče umístí několikametrovou postavu Číňana, který se brzy stane jedním ze symbolů tohoto zábavního parku.

A že šlo o figuru opravdu úctyhodnou potvrzuje fakt, že na jeho cop bylo použito 80 metrů brokátu a 17 kilogramů koňských žíní. V roce 1935 se stane chráněnou památkou, je však zničený v roce 1945 během bitvy o Vídeň.

Od roku 1967 zdobí Prátr replika této sochy, na které je umístěna pamětní deska. Nejen děti potěší také zvěřinec a později rovněž zoologická zahrada.

Pojedeme do Benátek!

Světová výstava, kterou Vídeň hostí v roce 1873, se koná právě v oblasti Prátru. To je důvod ke stavbě rotundy, která se může pochlubit v té době největší kopulí na světě o průměru 108 metrů.

Stavba, která překonala dokonce i římský Pantheon ze 2. století našeho letopočtu (průměr cca 44 metry), vezme za své při požáru v roce 1937. Pět let před začátkem 20. století otevírá podnikatel Gabor Steiner (1858-1944) atrakci Benátky ve Vídni s mosty, paláci, kanály i gondolami.

Projekt se stane hitem a přiláká množství lidí ze všech společenských vrstev, mezi kterými se vžije rčení: „Dnes večer jedeme do Benátek!“ Celý komplex je seskupený kolem trojice velkých náměstí, lemovaných replikami historických paláců.

Vše je obklopeno umělým vodním kanálem, po kterém vozí návštěvníky skutečné benátské gondoly, řízené gondoliéry přímo z Benátek.

Největší kolo na světě

Kromě benátských lagun přibude v Prátru také letní sáňkařská dráha nebo třeba kinematograf. Ale skutečná bomba přichází v roce 1897. Po osmi měsících výstavby je vztyčeno obří ruské kolo s výškou 65 metrů.

Tehdy má 30 kabin (gondol), po 2. světové válce je jejich počet snížen na současných 15. Obří kolo, zvané Riesenrad, se postupně stane hlavní ikonou Prátru a také jedním ze symbolů celé Vídně.

Jeho účelem je tehdy oslavit 50. jubileum nástupu císaře Františka Josefa I. (1830-1916) na trůn (v roce 1848) a jde o jedno z prvních ruských kol, které kdy bylo vyrobeno.

Kromě pauzy mezi lety 1900 a 1920, kdy ho překoná kolo Grande Roue de Paris, je až do roku 1965 nejvyšším ruským kolem na světě. Jeho průměr činí 61 metrů, železná konstrukce váží 430 tun.

Kolo se otáčí rychlostí 2,7 km/h a průměrná doba jízdy je 12 až 15 minut. A aby toho nebylo málo, roku 1898 se mohou návštěvníci povozit vláčkem, který je proveze systémem umělých jeskyní.

Od 90. let 19. století se na střelnicích a dalších stáncích objevuje fackovací panák (Watschenmann), figura velikosti dospělého muže, který umožňuje ukázat sílu, jejíž hodnota se objeví na siloměru, umístěném nad hlavou panáka.

Watschenmann se vedle skulptury Číňana a obřího ruského kola považuje za další symbol Prátru.

Uděláme tady pořádek…

Zatímco první tři dekády 20. století se stále nesou v duchu rozvíjení Prátru jako místa zábavy a přibývají nové a nové atrakce, jako třeba autodrom, řada kin nebo strašidelný zámek, po připojení Rakouska k Německé říši v březnu roku 1938 ho nacistický režim považuje za neuspořádaný a chaotický.

Je třeba zavést pořádek a tak jsou všechny stavby a atrakce, nesoucí cizojazyčná jména, přejmenovány a označeny německými cedulemi a novými názvy i hákovým křížem.

Veškerá zdejší umělecká vystoupení a představení jsou cenzurována a využívána k šíření nacistické ideologie.

Ukázky tělesných abnormalit, jako například vystoupení liliputů, jsou zakázány, protože jsou v rozporu s nacionálně socialistickými hodnotami zdraví a síly. Majitelé a zaměstnanci židovského původu jsou vyhnáni, jejich podniky jsou vyvlastněny.

Na konci 2. světové války je Prátr téměř celý zničený požárem, ale zásluhou sdružení podnikatelů doslova vstane z popela a už 5. října 1946 se tady koná první podzimní pouť poválečné doby.

Na podzim roku 1948 jsou v Prátru natočeny scény světoznámého britského filmu Třetí muž (1949), v následujících desetiletích jsou to i mnohé další snímky.

Za zábavou i odpočinkem

Poté, co se po válce vrátí do zábavního centra život, se místo neustále rozvíjí. Zejména v 70. letech zažije bouřlivý rozvoj, budují se nové podniky i atrakce a dokonce se zde začnou konat pravidelné ekumenické bohoslužby.

Změny se odehrávají i v zelené části Prátru. Aby byl zachován poslední téměř nedotčený lužní les, je jeho část v roce 1976 prohlášena za přírodní památku. Dnes zábavní park nabízí i nejmodernější atrakce, ale nezapomíná se ani na historii.

V nostalgické části si návštěvníci připomenou atmosféru přelomu 19. a 20. století. Je také místem, kam se chodí na různé gastronomické speciality a zdejší pivo prý patří k nejlepším v celé Vídni.

Parky a zelená část je oblíbeným místem k odpočinku a rekreaci, kde je také celá řada sportovních zařízení.