Číňané hřebíček znají už ve starověku. Žvýkáním tohoto koření si zpříjemňují dech, který je potom sladce voní. Pro dvořany se tento zvyk stává samozřejmostí, žádá si to sám císař. Naplňuje ho hnusem, když při audiencích cítí něčí zkažený dech.

Do Evropy putuje vzácnost ve středověku s karavanami arabských kupců. I v tomto případě ale v ceně hraje roli především nedostupnost voňavého artiklu. Jeho domovinou je především indonéské souostroví Moluky.

První housle

V evropských obchodech s kořením na přelomu 15. a 16. století hraje díky zámořským objevům první housle Portugalsko. Nejprve 20. května 1498 přistává na Malabaru portugalský mořeplavec Vasco da Gama (1469–1524).

Na loď naloží hřebíček i další koření, co se vejde. Portugalské loďstvo pak připluje znovu a roku 1506 ovládne Moluky i Cejlon (dnešní Srí Lanka).

Velitel zahyne

Da Gamův úspěch je třeba zopakovat, proto 10. srpna 1519 vyplouvají na širé moře také lodě portugalského mořeplavce Fernãa de Magalhãese (1480–1521).

Ve službách španělského krále Karla V. (1500–1558) míří se svojí námořní expedicí na západ k Ostrovům koření, jak se Molukám říká. „Musíme získat hřebíček,“ klade velitel na srdce svým námořníkům.

Sám Magalhães sice během cesty zahyne, ale jeho výprava svého cíle dosáhne, přestože se domů vrátí jediná loď z pěti. Má příznačné jméno – Victoria a vítězství opravdu přinese. Vynaložené náklady zaplatí dokonce dvojnásobně.