Na nákladné slavnosti si potrpí český král Václav I. zřejmě i zásluhou svojí manželky.
„Od roku 1234 byl Václav ženatý s Kunhutou Štaufskou a na jeho dvoře se pohybovala i početná skupina Němců, kteří mohli králi zprostředkovat význam minnesangu coby kulturní politiky, se kterou mělo štaufské prostředí již rozsáhlé zkušenosti,“ píše současný historik David Sychra.
Pořádně se Václav I. rozšoupne i po dobytí Prahy v roce 1249. Úspěch se musí oslavit, proto nařídí připravit opulentní hostinu ve františkánském klášteře.
„Páni čeští podle povinností svých úřadů ozdobení rozličnou slavnostní úpravou, slušně k tomu přisluhovali,“ popisují událost Příběhy krále Václava I. Šlechtici zastávající různé dvorské úřady jako například stolníka a číšníka a při téhle příležitosti se ujímají svých úkolů.
První básník
Nalévají víno a servírují delikatesy. Vjezd panovníka do města po návratu z válečného tažení nebo daleké cesty se stává také velkou oslavou.
„Všude se tluče v bubny a také se v citery bije, trubky tu s ozvěnou zvučí, zní dotykem nejedna lyra, šašci tu skotačí hned, sbor plesá a varhany znějí,“ popisuje akce Zbraslavská kronika.
Už v letech 1234‒1237 se u Václava I. objevuje první doložený básník na českém dvoře Reinmar von Zwetter. Při slavnostech sedává po Václavově boku jeho syn Přemysl Otakar II. (1233–1278). Zábava v podobě zpěvu, her a tance má zelenou.
Eposy skládá i král
Objevují se i první turnaje a muži se učí rytířskému chování. Skládají hold dámám svého srdce, které sedávají na tribuně a se zatajeným dechem a v úžasu sledují, jak bojovníci vyrážejí proti sobě a poslouchají nárazy dřevců na brnění.
V době vlády Přemysla Otakara II. už je na Pražském hradě básníků celé hejno a předhánějí se v sepisování eposů oslavujících rytířské chování a hrdiny. K dokonalosti vše dotáhne Přemyslův syn Václav II., který se dokonce sám pustí do skládání básní.
