23. června 1942 Edward Grotte, jeden z ředitelů koncernu Krupp, předložil Adolfu Hitlerovi ambiciózní plán. „Postavíme největší tank historie,“ navrhl. Vůdci zářily oči. O jeho vášni pro velké zbraně se vědělo. Jedno, zda šlo o lodě, nadzvukové rakety či trysková letadla.
To, o čem Edward Grotte mluvil s Adolfem Hitlerem (1889–1945), mělo být skutečně velké. Přesně taková zbraň by byla skvělým trumfem v konceptu bleskové války. Konstruktéři Kruppových závodů nastoupili k rýsovacím prknům.
Sovětské zkušenosti
Ačkoli měl Grotte v koncernu Krupp zkušenosti především s ponorkami, pokud jde o tanky, nebyl rozhodně žádným začátečníkem.
Byl jedním z odborníků, které si ve 30. letech najal Sovětský svaz, aby mu pomohli nahradit již zastaralý tank MS-1 (označovaný také jako T-18).
Tento lehký stroj vážící necelých šest tun se vyráběl do roku 1931. Program nepřinesl valnější výsledky, ale Grotte načerpal během let 1930 až 1931 řadu zajímavých nápadů.
Jak to dělá protivník?
Jenže na začátku války už Sověti svůj vlastní těžký tank měli. Tank T-35 byl na svou dobu skutečným kolosem. Vážil 52 tun a pět věží umožňovalo pálit současně na všechny strany.
Výzbroj tohoto tanku byla skutečně ohromující – 76,2milimetrový kanon doplňovala dvojice 45milimetrových kanonů a čtveřice tankových kulometů ráže 7,62 milimetru. Jeho posádku tvořilo až 11 mužů. Němcům se postavil v roce 1941 po přepadení SSSR, ovšem bez valného úspěchu.
Pětkrát větší než Panther
Právě studium sovětských těžkých tanků – tou dobou již pracovali i na použitelnějším IS-2 – inspirovalo Grotteho k návrhu vlastního super tanku. A tak mohl Hitlerovi představit koncept nazvaný Landkreuzer P. 1000 Ratte (tedy Krysa).
Měl to být bez nejmenších pochyb největší tank všech dob. Číslovka tisíc v typovém označení měla signalizovat jeho váhu. Neuvěřitelných tisíc tun, to je asi 20krát více než sovětský T-35 a asi pětkrát více než německý Panther VII.
40členná posádka
Stejně jako sovětský T-35 měla mít i Krysa více věží, pracovalo se s variantou tří až šesti. Pokud se zbraně otočily dopředu, měl tank dosáhnout celkové délky až 39 metrů, jinak byl o čtyři metry kratší. Při 14 metrech šířky se měl tyčit do výše 11 metrů.
Jen pro porovnání – americký M26 Pershing měl při své premiéře na konci druhé světové války délku necelých sedm metrů, široký byl 3,51 metru a vysoký jen necelé tři metry. Byl tak téměř čtyřikrát nižší. Posádku Krysy mělo tvořit až 40 mužů, 20 mělo být minimem.
Lodní výzbroj
Hledat na souši srovnání pro takto obrovský stroj nebylo možné, a tak Grotte hledal inspiraci na vodě. To ostatně v tankovém průmyslu není až taková novinka, první tanky byly považovány za „bitevní lodě na souši“.
V nejzranitelnějších místech měl mít P.1000 pancéřování až 360 milimetrů, v těch nejslabších 150 milimetrů, což mu mělo umožnit odolat téměř jakékoli nepřítelově palbě.
Výzbroj tvořila dvojitá kanonová věž s lodními děly ráže 280 milimetrů typu SK C/34. Kromě nich měl být tank vybaven dvojicí 128milimetrových protitankových děl KwK 44 L/55, osmi protiletadlovými děly Flak 38 ráže 20 milimetrů a dvěma 15milimetrovými děly Mauser MG 151/15.
Až osm motorů
Rozhýbat takový kolos by nebyl jednoduchý úkol ani dnes. Kvůli své obrovské šířce musel mít Ratte na každé straně hned trojici pásů, každý o šířce 1,2 metru, aby se rozložila váha a zlepšila stabilita.
Pohon měly podle původního projektu zajišťovat motory používané v ponorkách. V první variantě mělo jít o dva 24válcové motory MAN V12Z32/44, každý s výkonem až 8400 koní. Alternativou bylo osm 20válcových motorů Daimler-Benz MB 501 s výkonem 2000 koní každý.
Narazily u Speera
Technologické nákresy byly hotovy zřejmě koncem roku 1942, podle všeho se s nimi německé velení seznámilo 29. prosince.
Jenže ministr pro vyzbrojování a válečnou produkci Albert Speer (1905–1981) si byl dobře vědom skoro fiaska, kterého utrpěl sovětský T-35. Jeho skvělá výzbroj byla téměř eliminována neohrabaností a obrovskou nespolehlivostí. Zřejmě proto Speer projekt už počátkem roku 1943 zastavil.
