Když 24. srpna 2001 odlétal z Toronta do Lisabonu let číslo 236 společnosti Air Transat, nikoho ještě nenapadlo, že se o několik hodin později změní v zoufalý boj o záchranu 306 lidí na jeho palubě. Kvůli mechanické závadě a chybnému vyhodnocení situace piloty se Airbus A330 ocitl vysoko nad Atlantickým oceánem zcela bez paliva.

Kapitán Robert Piché a druhý pilot Dirk De Jager však dokázali téměř nemožné a s obrovským dopravním letadlem, které se změnilo v kluzák, bezpečně přistáli.

PODIVNÁ HLÁŠENÍ AUTOPILOTA

Let 236 odletěl z Toronta ve 0:52 standardního času (20:52 místního času) a zamířil nad Atlantický oceán. Během prvních pěti hodin nedošlo k žádné události, která by měla naznačovat problémy.

Oba piloti prováděli po půlhodině propočet spotřeby paliva oproti délce letu, aby sledovali náznaky možných úniků. Nic nebylo v nepořádku.

V 5:03, kdy už za sebou letadlo mělo přes polovinu letu, však palubní počítač začal indikovat nízkou teplotu a vysoký tlak oleje v motoru číslo dvě. Toto hlášení je podle dopravních pilotů, kteří se později případem zabývali, krajně neobvyklé a posádku zřejmě znejistilo.

A mělo být ještě mnohem hůř. Aniž by o tom piloti nebo posádka měli v tmavé noci tušení, v motoru číslo dvě praskl přivod paliva, které nyní volně unikalo. Za takové situace musí posádka okamžitě všemi prostředky úniku zabránit a začít hledat vhodné letiště k nouzovému přistání.

Protože ale Piché a De Jager o úniku nevěděli, pokračovali v letu po původní trase.

V 5:36 poprvé počítač zaznamenal nerovnováhu v množství paliva v nádržích. Piché a De Jager na to zareagovali nejhorším možným způsobem – otevřeli ventil mezi oběma nádržemi, aby se v nich hladina paliva vyrovnala.

Nějakou dobu totiž předpokládali, že jim počítač indikuje nesprávné hodnoty paliva. De Jager provedl propočet a zjistil hrozivý rozdíl proti plánované spotřebě. Když se problém nevyřešil, piloti nakonec ventil znovu uzavřeli, ale už bylo příliš pozdě.

PŘISTÁNÍ BEZ PALIVA

Nakonec se po poradě rozhodli odklonit letoun na vojenskou leteckou základnu Lajes na Azorských ostrovech. V 6:13, když jim k letišti zbývalo ještě 280 kilometrů, však pravému motoru došlo palivo. V tu chvíli si piloti nejspíš poprvé uvědomili, že nejde o chybu počítače, ale že jsou opravdu skoro bez paliva.

A o třináct minut později se vyprázdnila i nádrž na levém křídle. Z nejmodernějšího dopravního letounu své doby se stal obří kluzák snášející se neodvratně k hladině oceánu.

Piché a De Jager měli sice ještě stále dostatečnou výšku na to, aby doletěli na Azory, ale nesměli si dovolit jedinou chybu. V opačném případě by je čekalo nouzové přistání na mořské hladině a to je pro dopravní letadlo téměř neproveditelný počin.

O pět let dříve byl třemi muži unesen let číslo 961 Ethiopian Airlines. Únosci požadovali let do Austrálie, na který ale kapitán neměl palivo. Únosci mu ale nedovolili přistát a kapitán byl po vyčerpání paliva nucen přistát na moři u pobřeží Komorských ostrovů.

Letadlo se po kontaktu s hladinou převrátilo po křídle a rozlomilo se. Ze 175 lidí na palubě přežilo pouhých padesát.

Teď tedy podobná situace hrozila i kanadskému Airbusu. Piché a De Jager se ale k letišti přiblížit zvládli. Museli však udělat sérii zatáček, aby vytratili výšku a srovnali se s dráhou. Na přistání měli jen jediný pokus, navíc přistávali bez možnosti letadlo před a po přistání zbrzdit.

Airbus tvrdě dosedl na dráhu v rychlosti 370 kilometrů za hodinu, přičemž normální přistávací rychlost je o skoro sto kilometrů v hodině nižší. Airbus odskočil, než dosedl podruhé, a osm pneumatik podvozku prasklo.

Pak se ale letoun bezpečně zastavil na dráze. Z 306 lidí na palubě jich bylo osmnáct zraněno, z toho dva vážně, ale všichni na palubě přežili.

Vyšetřování portugalských úřadů později prokázalo, že za nehodou stála chyba společnosti Air Transat, která nechala u Airbusu vyměnit součástku hydraulického systému v motoru. Ta byla ovšem o něco větší než původní a způsobila to, že se třela o palivovou trubici, která nakonec praskla.

Chybné vyhodnocení situace posádkou k vyhrocení situace výrazně přispělo, ale Piché a De Jager byli nakonec oslavováni jako hrdinové. S Airbusem uletěli bez pohonu více než 120 kilometrů a bezpečně přistáli.

Kapitán Piché byl o rok později vyznamenán leteckou asociací za mimořádné pilotní umění a pro Air Transat létal až do roku 2017, kdy odešel do důchodu.

Připady úspěšných nouzových přistání bez pohonu nebo bez paliva jsou v komerčním letectví vzácnými událostmi. Jedním z nejznámějších případů je kromě letu Air Transat 236 let společnosti TACA číslo 110 z roku 1988.

Piloti po průletu krupobitím poblíž přišli o oba motory a při pokusu o opětovné spuštění došlo k jejich požáru. Kapitán Carlos Dardano však dokázal s Boeingem 737 přistát na travnatém pásu v bažinaté krajině u New Orleansu.

Šlo o první připad v historii komerčního letectví, kdy pilot přistál bezpečně bez pohonu mimo letiště.