„A žili spolu šťastně až do smrti…“ tímto klišé většinou končí pohádky. Český král Přemysl Otakar I. nedokáže se svou manželkou vydržet a po 20 letech se rozhodne rozvést. Vyvolává nebývalý skandál, který rezonuje tehdejší společností. Do celé záležitosti se samozřejmě vloží také papež Inocenc III.
Přemysl Otakar I. (asi 1155/1167-1230) patří k nejdůležitějším Přemyslovcům. Do učebnic dějepisu se zapisuje získáním Zlaté buly sicilské. Na svědomí má ale jedno nelichotivé prvenství, zažádal totiž o rozvod manželství. Nešťastnicí je dcera míšeňského markraběte Adléta Míšeňská (1160-1211).
Středověká lovestory
Český král vyrůstá v bohatství, po nástupu Oldřicha (1134-1176) se situace rapidně mění a v roce 1173 musí Přemysl (po získání královského titulu v roce 1198 Přemysl Otakar I.) společně s matkou uprchnout.
Nový domov najde v saské Míšni. Na dvoře Wettinů se potkává s Adlétou, mladou a pohlednou osmnáctiletou dívkou. Zahoří k sobě láskou a nedlouho nato se koná svatba. Záhy se může mladý pár vrátit do Čech.
Trpělivá Adléta neochvějně stojí po boku svého manžela v době, kdy se stává knížetem, zároveň ho podporuje i v nelehkých chvílích.
Mraky v ráji
Nastává zvrat a Přemysl musí znovu opustit Čechy, i tentokrát odcestuje do Míšně. V kulisách malebného města na Labi zřejmě dochází k odcizení knížecího páru. Český panovník totiž usiluje o návrat na knížecí stolec.
Když se mu to v roce 1197 podaří, rozhodne se vyřešit problém s Adlétou a volí cestu zapuzení. Stává se tak za asistence biskupa Daniela Milíka (?-1214), který vyřizuje příslušné formality.
Oficiálním důvodem je příbuzenství ve čtvrtém stupni, což ve zkratce znamená, že manželé jsou vzdáleně spříznění. Vzhledem tomu, že v době svatby ani jeden z manželů nepožádal o dispens (výjimku), jsou problémy spíše osobnějšího rázu.
Pomluvy mluví o opadnutí zájmu ke stárnoucí manželce či politickému kalkulu Přemysla Otakara. V době rozluky potřebuje zlepšit vztahy se sousedními Uhry. Jako na potvoru je zrovna volná Konstancie Uherská (1180-1240), sestra uherského krále.
V polovině roku 1199 zažívají Čechy královskou svatbu. Adléta vyklízí sokyni pole, bojuje však o následnická práva pro své potomky, má s Přemyslem Otakarem čtyři děti. Kvůli tomu píše srdceryvný dopis papeži Inocencovi III. (1160-1216).
Nepřející ex
Zatímco český král věnuje síly zakládání nové rodiny, jeho ex-manželka doufá v pomstu. Dočká se jí v roce 1206, kdy papež uvrhne Přemysla Otakara do církevní klatby. Oficiálním důvodem je králova neposlušnost.
Kurie ale později uzná rozluku za platnou, zhrzená žena neúspěšně podává odvolání. Problém nakonec vyřeší smrt Adléty roku 1211, Inocenc III. uznává nástupnické právo pro potomky z obou manželství.
Papež tímto krokem logicky schvaluje i nový svazek mezi Přemyslem Otakarem a Konstancií Uherskou. Přemysl Otakar I. získává v roce 1212 Zlatou bulu sicilskou, čímž zařizuje dědičný královský titul i pro své následovníky.
Neúnavný panovník umírá o osmnáct let později, Konstancie se stahuje do ústraní a zakládá kláštery. Rovněž je velkou oporou pro jediného syna Václava, který nastupuje na český trůn po Přemyslu Otakarovi. Poslední aktérka prvního rozvodu českých dějin zemře v prosinci 1240.
