První zemské úřady se u nás rodí ve 12. století. Úkolem nejvyššího purkrabího je zastupovat panovníka a velet královskému vojsku. Stejně tak má na starosti nejvyšší zemské úředníky.

Už v roce 1157 známe jméno prvního pražského purkrabího, je jím Mutina z Bukovce. Počínaje rokem 1253 už se funkce nazývá nejvyšší purkrabí a jde o nejvyššího zemského úředníka. Předsedá zemskému sněmu, zemskému soudu a velí zemské hotovosti.

Do úřadu ho dosazuje přímo král, a to doživotně. Sesazení mu hrozí jenom v mimořádných případech.

Uvádí rozhodnutí do praxe

V době vlády Karla IV. (1316‒1378) je významným úřadem v zemi Česká královská kancelář. Kancléř zodpovídá za vnitřní i zahraniční politiku celého státu.

S pomocí podřízených (úředníci, notáři, písaři) má na starosti administrativu a zodpovídá za uvádění panovníkových rozhodnutí do praxe. Podléhá přímo králi. Každý den se také schází Karlova desetičlenná rada, která řeší aktuální události v zemi. Jejím předsedou je pražský arcibiskup, konečné slovo má ovšem král.

Hofmistr může i soudit

Velmi důležitou osobou se rovněž stává nejvyšší hofmistr, který dohlíží na panovnický dvůr a spravuje ho ke králově spokojenosti. Zajišťuje zásobování, má přehled o příjmech a výdajích.

Dohlíží na služebnictvo v paláci, má nad ním a nad dvořany i soudní pravomoc. V případě, že panovník odcestuje, má za úkol také předsedat soudu. Jinak je ale chod zemského soudu především v kompetenci nejvyššího sudího.

Dvojnásobek platu běžného úředníka

Funkce nejvyššího purkrabího je zrušena až v roce 1848, i když už v 18. století postupně ztrácí svoji moc. Ještě v první polovině 19. století jde ale o skutečně velmi dobře placené místo.

Když ho tehdy zastává kníže Karel Egon II. Fürstenberg (1796–1854), bere za něj ročně 20 000 zlatých. To je desetinásobek toho, co vydělávají běžní úředníci na Pražském hradě. Za tuto částku si mohl koupit grunt, tedy velký statek na venkově.