Zvířata mají svou vlastní řeč, o tom není pochyb. Ovšem mají také různé „jazyky“, jako lidé? Dorozumívají se v Asii stejně jako v Evropě? A kdyby se některá vydala na dalekou cestu, rozuměla by svým příbuzným na druhém konci světa?

Někteří mohou mít námitky už na začátku. Zvířata přeci nemluví! Jistě, nepoužívají jazyk jako my, ale řeč jediným způsobem komunikace není! Zástupci zvířecí říše mezi sebou rozhodně komunikují, mimo jiné právě i pomocí zvuků. Jaký je tedy největší rozdíl od lidí?

Zatímco my se postupně učíme jazyk od rodičů a okolí, zvířata mají své komunikační vzorce v genech. Naprostá většina se tedy s těmito znalostmi už narodí a nezáleží na tom, jestli je to v Česku, nebo v Africe. Anebo je to trochu složitější?

Cizinci prasata, cizinci velryby

Víte, jak poznáte londýnskou kachnu? Oproti jiným kachnám prý má hrubší hlas. Prasata v Anglii dle jistého průzkumu kvikají, zatímco v Německu spíš chrochtají. Švédské myši piští, ty italské zas vydávají zvuky podobné škytavce.

A i když pokaždé to asi neplatí, existenci různých dialektů ve zvířecí říši už vědci potvrdili mnohokrát. Nejčastěji se to týká ptáků, obojživelníků či velryb.

Například pískot vorvaňovce z Karibiku se významně liší od zvuků jeho kolegy z Tichého oceánu. Minimálně devět různých přízvuků bylo rozeznáno také u plejtváků obrovských.

Podle konkrétní „velrybštiny“ odborník dokáže poznat, odkud jedinec pochází. Podobně, jako když podle různé angličtiny často poznáme původ lidí.

Naučí se nové řeči?

Pokud se člověk odstěhuje do cizí země, postupně se naučí i nový jazyk. Co zvířata – zvládnou si také během života osvojit nový způsob komunikace?

Nad tím přemítají američtí biologové Bob Seyfarth (*1948) a Dorothy Cheneyová (1950-2018) a již na konci 20. století vyzkouší zákeřný trik na opicích.

Čerstvě narozená mláďata druhu makak rhesus dají k rodičům makaka japonského. Jejich potomci zas na oplátku skončí právě u rodičů makaka rhesus! Oba druhy používají stejné zvuky, ovšem v jiných situacích.

Když budou tedy mláďata vyrůstat u cizích rodičů, začnou komunikovat stejně jako oni? Ukáže se, že ani náhodou! Makakové zůstanou u vzorců, které mají ve svých genech! Nové prostředí vliv nemá. Museli by v něm žít tisíce let.

Otázka přežití

Jedete třeba do Jižní Ameriky a vezmete s sebou svého psa. Budou jeho českému štěkání jihoameričtí psi rozumět?

Naučit se cizím jazykem mluvit, nebo mu rozumět, je samozřejmě rozdíl. Přestože vyměnění makakové z našeho experimentu vrozenou komunikaci nezměnili, matky neměly s porozuměním svým adoptivním potomkům žádný problém. Je to podobné, jako když pes rozumí některým lidským slovům.

Ale proč se tedy zvířata většinou nový „jazyk“ aktivně používat nenaučí? Newyorský biolog Darcy Kelley (*1948) se domnívá, že v tom jsou zákony přírody. Řeč zvířat v rámci druhu nemůže být příliš tvárná, protože na vzájemné komunikaci závisí přežití.

Zatímco lidé často jen zbůhdarma tlachají, zvířata se třeba varují před blížícím se predátorem.