Devítiletá Jessica Marie Lunsfordová prožila v posledních chvílích svého života hotové peklo.
Její únosce, tehdy 46letý, již dříve trestaný sexuální predátor John Couey ji unesl, opakovaně znásilňoval a následně živou zasypal, uvězněnou ve dvou velkých plastikových pytlích na odpadky.
Píše se 24. února 2005 a většina obyvatel městečka Homosassa v americkém státě Florida ještě spokojeně spí. Netýká se to několikrát trestaného Johna Coueyho, který se pod pláštíkem tmy vloupává do domu Lunsfordových.
Původně si odtud chtěl odnést šperky či peníze. Jenže odpoledne viděl před domem dceru majitele Jessicu. Tehdy hrůzně změnil plán.
Nekřič, nic se ti nestane
Do dětského pokoje devítileté slečny vstupuje sice tiše, ale přesto pozorován dvěma vyděšenýma očima. „Nekřič, a nic se ti nestane,“ říká Jessice. A když ho poslechne, dodá, že má jít s ním. Pak spolu zmizí z domu. Osudově a navždy.
Za pár desítek minut svítá. Když jde maminka vzbudit svou dcerku, nachází jen její prázdnou postel. Okamžitě zalarmuje policii.
Sexuální predátor nesměl být sledován
Pátrání dlouho nikam nevede. Skutečný pachatel už totiž Homosassu opustil. Městečko se na dlouhé roky stalo jeho domovem, ale nemají ho tu rádi. Má rekordně popsaný rejstřík trestů. A dokonce jsou v něm i opakované zmínky o sexuálním obtěžování malých dětí.
Jenže zákony státu Florida v té době neumožňují, aby byl usvědčený pachatel takových činů sledován. A pro jistotu se navíc vypařil do Georgie.
Možná jsem ji viděl v televizi
Právě tam ho ale 12. března zastihne zatykač. Původně ho obviní jen z přechovávání marihuany, ale co když je něco na tom, proč s ním chtějí mluvit lidi z Homosassy? Při výslechu říká, že se náhle přestěhoval kvůli práci, o kterou doma nemohl zavadit.
A zmizelé děvčátko? To si mlhavě pamatuje, má pocit, že tu holčičku viděl v televizi. Zvláštní. Přitom byli vlastně celé roky sousedy. Jejich stálé adresy dělilo necelých sto metrů.
Šok v obytném přívěsu
Případ se láme o dva dny později. Coueyho nevlastní sestra Dorothy Dixonová konečně dává svolení, aby policie provedla prohlídku přívěsu, v němž bydlela společně s bratrem a se svým přítelem, dcerou a zetěm.
To, co šerifovi lidé zažili po vstupu do zamčeného pokoje podezřelého, nikdy nevymažou ze své paměti, i kdyby si to stokrát přáli. Ze skříně na ně doslova vypadne matrace nacucaná krví. Další krev najdou na polštáři. Následující forenzní analýza navíc potvrdí přítomnost DNA Jessicy a Johna.
„Přiznávám se,“ řekl
Dne 17. března je John Couey zatčen znovu. Tentokrát jde ale marihuana stranou. Je obviněn z vraždy a převezen do vězení. Hned druhý den se na video a zvukovém záznamu přiznává ke třem trestným činům současně – k únosu, znásilnění a vraždě.
Jeho slova o tom, že chtěl jít do domu Lunsfordových jenom krást, ale pak viděl Jessicu, jak si hraje před barákem a rozhodl se, že si radši vezme ji, trhají srdce i těm nejzkušenějším vyšetřovatelům.
Vlez si do pytle, odnesu tě rodičům
Jenže on pokračuje dál. Líčí, jak nevinné děvčátko opakovaně znásilňoval v obytném karavanu. Jak dívce nařídil, aby se nechala zavřít do skříně a až do jeho návratu ani nemukla, dokud se nevrátí z práce.
Jak ji tři dny po únosu přesvědčil, aby si dobrovolně vlezla do plastikových pytlů na odpadky. Odnese ji v nich domů, k rodičům, sliboval. Je to sice jen přes ulici, ale nechce, aby ho přitom někdo viděl.
Marně se snažila dostat k závanu vzduchu
Uplyne dalších 24 hodin a policie má i poslední důkaz – tělo umučené, zavražděné holčičky. Najde ho v zasypané jámě, pokryté spadaným listím, v pytlích na odpadky, které byly na dvou místech propíchnuté dívčinými prsty.
To se marně pokoušela dostat do svých plic aspoň trochu vzduchu. Marně. Podle koronera zemřela maximálně po třech minutách marného boje o život.
Smrt si ho našla ve vězení
Dne 7. března 2007 byl John Couey uznán vinným ve všech bodech obžaloby. Dne 11. srpna téhož roku to potvrdila i porota odvolacího soudu. Vzápětí mu byl udělen trojnásobný doživotní trest a k tomu i trest smrti.
Nepomohl mu ani argument obžaloby, že trest smrti nesmí být vykonán na mentálně postižené osobě. Jenže Johnovo IQ bylo stanoveno na 78, osm bodů nad hranicí, která by mu zajišťovala doživotí. Popravy se ale nedočkal. Zemřel 30. září 2009 ve věznici. Koroner neshledal na jeho úmrtí cizí zavinění.