Dva výrostci se baví v nákupním středisku až podezřelou zábavou. Ukradnou plechovku s modrou barvou a přemýšlejí, co dál. „Pohni, Jone, tady chcípl pes.“ „Co budeme dělat, Robe? Tolik času, domů se mi nechce.“ 

„Ani mně ne, ty mysliteli. Hele, koukej na toho caparta! Trochu ho potrápíme, ať je sranda.“ říká Robert a s mrazivým šklebem se vydává za nevinným dvouletým chlapečkem.

Zdánlivá klukovina toho dne končí umučením a zbytečnou vraždou dvouletého chlapce. Kde se v klucích na prahu puberty bere taková agrese?

Čin si dobře rozmysleli, protože se po sobě snaží zamést stopy tím, že tělíčko oběti hodí do kolejí, aby to vypadalo jako nehoda. Policie jde ale přesně za svým cílem a už třetí den má nezletilé pachatele v poutech. Soud se rozhoduje pro výjimečný trest a oba zločinci nemají klid ani dnes.

Co tak někoho trochu pozlobit?

Robert Thompson a Jon Venables jsou v roce 1993 relativně normální desetiletí školáci z fungujících rodin. V reálu jsou ale pěkní rošťáci. Občas se toulají po okolí Liverpoolu, chodí za školu a koukají, co by ukradli.

Nikoho by ale určitě nenapadlo, že by doslova rostli pro kriminál a dopustili se vraždy. To je ale velký omyl. Během jednoho ze záškoláckých výprav ukradnou plechovku s barvou, žvýkačky, něco sladkostí a malé hračky. To jim ale nestačí.

Napadne je někoho trochu pozlobit a trochu šikanovat – někoho menšího a slabšího. Najednou spatří teprve dvouletého Jamese Bulgera, který je v obchodním středisku se svou matkou. Dva malí lumpové ho popadnou, zrovna když je jeho matka zaměstnaná u pultu.

Výtržníci ho chtějí napřed nechat na druhé straně obchodního centra, než vymyslí něco jiného.

Mučení daleko od pomoci

Potom ale vedou chlapečka raději ven a jdou s ním celé čtyři kilometry přes Liverpool až k Leedsko-liverpoolskému průplavu.

Bulger začíná plakat, a tak ho jeden z chlapců bere do náruče, ale dítě mu vypadne a zraní si obličej. Aby dítě zastrašili a umlčeli, donutí chlapci Bulgera kleknout si na okraj kanálu a vyhrožují mu, že ho shodí do vody a on se utopí.

Nakonec ale pokračují dál. Po cestě potkávají skoro 40 lidí, kteří později vypovídají jako svědkové u soudu. Jenom dva z kolemjdoucích se ale ptají, kam výrostci ubrečené a zraněné děcko vedou.

Jednomu odpovídají, že k matce, druhému zase, že na policejní stanici, protože se chlapec ztratil. Místo toho berou uplakaného chlapce na železniční stanici, kde začíná mučení. Nejprve nebožátku nalijí ukradenou modrou barvu do očí.

Když chlapec brečí, jeden z darebáků ho kopne. Házejí po něm cihly, kamení a strkají mu baterie do nosu a konečníku. Nakonec ho společně udeří desetikilovou tyčí, takže dítě ztrácí vědomí.

Posléze odtahují tělo již mrtvého chlapce na koleje, aby vše vypadalo jako nehoda.

Umějí rozlišit dobro a zlo

Rozjíždí se vyšetřování a hned třetí den po vraždě jsou dva malí darebáci zatčeni. I na policejní stanici jsou policisté v šoku, když jejich kolegové přivádějí dva vykulené desetileté chlapce.

Oba mají ale na oblečení onu modelářskou barvu, na Thompsonově botě zůstala Bulgerova krev. Během několikahodinového výslechu se oba přiznávají a Thompson se po chlapci ptá:

„Oživili v nemocnici toho malého chlapce?“ 22. února 1993 míří oba pachatelé před soud. Psychiatři a psychologové nedokážou potvrdit, jestli se nejedná o dětské psychopaty, a podle odborníků dokážou rozlišit dobro a zlo. Kde je tedy problém?

Selhala snad výchova? To bohužel nevíme. Víme ale, že celou akci má na svědomí spíše mladý Thompson, zatímco Venables ho jen slepě následoval.

Kvůli výjimečně brutálnímu činu se ale také soud uchyluje k výjimečnému rozsudku pro tak mladé pachatele – k doživotnímu trestu.