„Kacíři,“ šeptají si francouzští dvořané, když jejich král Ludvík XI. přijímá českou delegaci. Někteří se od nich dokonce trochu nedůvěřivě odtahují. Češi jim ale nezůstanou nic dlužni. Papežovi docela otevřeně nadávají. Cestopis panoše Jaroslava líčí diplomatickou návštěvu bez servítek.

Český král Jiří z Poděbrad (1420–1471) se právě chystá vyslat do Francie diplomatické poselstvo.

Má za úkol propagovat u francouzského krále Ludvíka XI. (1423–1483) sdružení křesťanských panovníků, které by se dokázalo postavit Turkům.

Výpravu dostává na starost zkušený kališnický diplomat Albrecht Kostka z Postupic společně s Italem Antoniem Marinim. V delegaci se ale objevuje i nenápadný mladík, který si pečlivě vede deník.

Historikové se dodnes přou, kým vlastně muž, označovaný jako „panoš Jaroslav“, byl. Zřejmě nejblíže skutečnosti je historik František Palacký (1798–1876), který ho považuje za služebníka Kostky z Postupic.

Právě Palacký také Jaroslavův cestopis roku 1826 objevuje v městském archivu v Českých Budějovicích.

Krále honí po lesích

Jaroslav v něm třeba naštvaně líčí, že delegace v květnu 1464 musela francouzského krále nahánět kdesi po lesích. Ludvík XI. nechce přijmout nabídku českého krále, aby předsedal spolku evropských panovníků. Bojí se. Nerad by si to rozházel s papežem.

Vždyť Pius II. (1405–1464) s Čechy, těmi kacířskými rebely, nechce jednat! Raději proto osedlá koně a se svou družinou vyráží na lov. Když Češi krále konečně dohoní, na přijetí si ještě počkají.

„Pan Antonio jel opět sám ke králi, aby zvěděl, kterou hodinu by mohl býti přístup k Jeho Milosti,“ poznamenává otrávený Jaroslav.

„Chci být s českým králem zadobře, ale nechci přilnout ani přát žádnému z bludů,“ odpovídá jim navíc Ludvík XI. lišácky, když už se konečně dočkají audience.

Útok na papežence

„Čert v tom papeži, není horšího a nešlechetnějšího člověka ve světě, a vy chcete, aby bez něho nic dobrého nebylo sjednáno,“ neodpustí si podle Jaroslavových zápisků Marini, když ho Francouzi přesvědčují, že alianci evropských panovníků nelze uplést bez souhlasu papeže.

Přisadí si prý i Kostka z Postupic, který na adresu francouzských kněží utrousí následující poznámku: „Vy preláti neradi vidíte, nebo nedopouštíte, aby co dobrého světští lidé mezi sebou jednali.“

Ve skutečnosti ale česká delegace v 15. století používala drsnější výrazy. Palacký je ve svém opisu kvůli cenzuře vynechal.